.

.

čtvrtek 20. listopadu 2014

nekonečná deprese

Mockrát jsem přemýšlel nad tím, jak by se dalo zbavit myšlenky dokonalé domácnosti, jelikož mi to neustálé přemýšlení nad zkrášlováním naší jeskyně dokonale ničí mozkové buňky. Denně se setkávám s tím, že má hlava přemýšlí proč zrovna můj domov je daleko více za opicemi než zbytečné tři metry čtvereční v obchodním Ikea domě. je fakt, že i lidé s kterými se potkávám a které navštěvuji mají domácnosti tak překrásné, že nestačím koukat. Nakonec však mé moudré blonďaté mozkové hemisféry přicházejí na dokonalou výmluvu, což mi kupodivu i sedí. Normálně na to není čas!! Proto vážení kdo máte stejný problém jako já a chcete své bydlo dělat hezčí, mám pro vás dokonalou radu, a to ,,máš li bydlo na dvě věci, ser na to a buď nad věcí přeci" :D Takže dobrý věčer :)


Ještě že existují obrázky :) trocha zimní inspirace scandinavian designu z Pinterestu








úterý 18. listopadu 2014

Cítíš to kouzlo, Vánoce kolem nás

Poslední listí opadá a já mohu konečně skrz holé větve na zastávce vidět, jestli autobus už jede nebo jestli ještě budu vystávat důlek a zahřívat prsty. Což mi připomíná, že možná bude ,,hurá" sněžit a jediné co mě z této noční můry dokáže dostat je krásně stará reklama na CocaColu. Nevím jak to výrobci hnědých limonád dělají, ale jak u mnohých, tak i u mě jejich reklamy vedou. Pro mě teda více CocaCola než Kofola, ale běžící kanec a ,,nene já nemusím já už ho vidím" má taky něco do sebe. :) Winter time je tady, Vánoce mohou začít!

video zde

Andrewova honička


Konečně mě opět chytla nějaká kniha, kterou jsem opravdu (ne jen před známými) dočetl až dokonce. Dál čtěte pouze ti, kteří se stejně vážně a s nadšením zajímáte o fantasy sféru jako já.
     Jde o HON. Novou knihu Andrewa Fukudy. Doporučuji všem, kteří rádi opouští realitu a s nadšením kotví ve světě chladných a krvežíznivých upírů. Ze začátku jsem si myslel, že jde více o shrnutí Stmívání a Hunger games v jedno sousto, avšak nakonec mě ten miš maš i příjemně překvapil. Jediné co trošku urychlilo proudění krve v mých žilách, bylo to, že jsem měl před odjezdem z Brna a musel jsem číst rychle. Bylo pozdě večer a já věděl, že v autě za jízdy čtení při tmě nepůjde. Cesta z Brna do Opavy trvá asi jen hodinu a půl, bohužel to však může znamenat, že bych při neustálém myšlení na závěr knihy neukousal jen nehty, ale pravděpodobně i články prstů, z čehož bylo jasné, že kniha musí být dočtena ještě před odjezdem. Mé uši neslyšely nic jiného než rychlé otáčení stránek a mé oči nikdy v životě nekmitaly tak rychle, div že jsem nezadřel nerv. Inu jednoduše to skončilo na pokračování tak blbě, že už jsem se nemohl dočkat, kdy v knihkupectví otevřu peněženku a koupím další výtisk. 

Btw. před pár hodinami koupeno a trochu už i přečteno. Tak užívejte jako já.