Kilian je King

Pokud je nějaká vůně, kterou opravdu ze srdce zbožňuju, je to Kilian - Straight to heaven. Dostal jsem se k němu přes stránky Pražské parfumerky z Pařížské jménem Ingredients. Na loňské Vánoce jsem si ji opravdu moc přál, takže výlet do Prahy na sebe nenechal dlouho čekat a parfém byl mou jasnou ježíškovskou volbou. Miluju, když můžu Ježíškovi pomoct s výběrem :)
  
Byl jsem příjemně omámen, když jsem do Ingredients prvně doběhl. Nechválím jen úchvatný a čistý design obchodu, ale i přístup obsluhy a úchvatný výběr.
Šel jsem rovnou k hlavnímu diamantu v trase prohlídky, takže mě ostatní klenoty ani moc nezajímaly. Nevěděl jsem jak Kilian voní a znal jsem ho jen z povídání. Takže jsem byl opravdu zvědavý. Mám na vůně náročný nos a většinou mi voní to, co jiným ne. Někdy trošku problém, obzvlášť doma.. :-D
Kilian má vícero druhů vůní, a já nevěděl kterou přesně vybrat. Obsluha je ale tak supr, že poradí ve všem. Stačilo jen říct ,,luxusní a elegantní" a Straight to heaven jsem měl na ruce.. Po přičichnutí bylo jasné, že bude moje..
. 

Obsahuje rum z Martiniku, sušené ovoce, muškátový oříšek, hedion, cedr, indonéskou pačuli, pravou ambru, vanilku, bílé pižmo a další ze 160 úžasných ingrediencí. Po pár hodinách, co jsem ji nechal chvilku ,,vyvonět", jsem ji měl v krásné tašce s sebou na hotelu.
O tom, že se mi musí líbit i flakón, je už asi trošku divný, ale Kilian boduje ze všech úhlů. Myslím, že to není správná volba do posilovny, ale do restaurace s fajn lidma ji určitě nezapomeňte mít v tašce :) 

k dostání v Ingredients, Pařížská ulice, Praha

Kam jdem ?? --->> Camden!! (Aneb Uznaję piękno Londynu)

     Pokud nevíte kam v Londýně, nedoporučím vám ani Tower Bridge, ani Buckinghamský palác, ani Hide park, ani Piccadilly Circus, ani muzeem Madame Tussauds, nýbrž dokonalou čtvrť a to Camden Town!!

     Původně jsem název Camden town slyšel u sebe v salonu, když mi o něm, po návštěvě Londýna, básnila má kolegyně.

     Po mé první cestě jsem odjížděl s nepořízenou. Od kamaráda jsem totiž odlétal domů s tím, že Catwoman town prostě neexistuje. 

     Má další návštěva už byla trochu promakanější, tzn. měl jsem možnost Camden town vidět v tu pravou chvíli --- > Halloween. 

     Co jsem o Camdenu stačil zjistit je to, že byl domovem Amy Winehouse, což je u mě jedna z opravdu dobrých hudebních výchylek doby (nechť je jí zem lehká) a dokonale už dnes chápu, proč Amy žila tak, jak jsme ji znali. (nikdy nezapomenu na její Tears Dry On Their Own nebo Valerie) 

     Když pominete rádoby domorodé Italy s pravými koženými vestičkami, nebo asiaty prodávající opravdové anglické zboží, a rozhlédnete se kolem s nažhavenými nozdrami, tak ucítíte to pravé nefalšované kouzlo bohémství, stylu, smaženého jehněčího, drůbežího, hovězího, sladkého, slaného, čínského, mexického, a tradičně anglického. Ze všech koutů na vás budou koukat různé blbůstky, kalhoty, kalhotky, nefalšovaná značková trička, kožené bundy, boty, nalepovací řasy, pravé parfémy, cupcaky, magnety na ledničku, piercingy a třeba i svítící brýle. Potkáte lidi všech národností a dokonce i jiné nadpozemské bytosti než jen obyčejnou lidskou rasu. 

     Já například večer hledal čepku, koukal se na jednu s fosforeskující barvou a uvažoval nad tím, jestli to už není trochu moc odvážné. Začal jsem to probírat s kámošem a zrovna v tu chvíli kolem prošla holka v Gothic oblečení s hrubou asi 15 cm podrážkou, černočerně nalíčenýma očima, tmavou rtěnkou fialovými vlasy, která v ruce držela vodítko, na jehož konci byl kožený obojek posetý kovovými ostny, obepínající krk kluka vysokého asi dva až tři metry, co měl úplně stejné podpatky jako jeho psovod. K tomu byl prosím oblečený celý v černém latexu, dokonce měl v latexové masce nacpanou i hlavu. Měla podobu býka s opravdu dlouhými rohy, kterými napichoval natažené světelné řetězy nad okolními stánky prodávajících hamburgery a 100% freshe**. Wooooow!! Ta čepka mi už najednou vůbec nedělala starosti :) A taky nemůžu říct, že by to tam bylo něco ojedinělého. Takže v Camden townu dobrý večer. :) Ono když to tedy nakonec shrnu v jedno, řeknu pouze to, že Camden má své osobité kouzlo. 

// ** to by číšník koukal :-D // 

(Cyber Dog - neon light svítící cetky v Camdenu, určitě zajímavá podívaná) 

(takto vypadá většina domů na hlavní ulici)

(tady začínají vonět všechny vůně světa) 

(tržnice s pravými vuitonkami)

(vzpomínka na Amy)

(já vlevo, má druhá kamarádská půlka vpravo) 

nekonečná deprese

Mockrát jsem přemýšlel nad tím, jak by se dalo zbavit myšlenky dokonalé domácnosti, jelikož mi to neustálé přemýšlení nad zkrášlováním naší jeskyně dokonale ničí mozkové buňky. Denně se setkávám s tím, že má hlava přemýšlí proč zrovna můj domov je daleko více za opicemi než zbytečné tři metry čtvereční v obchodním Ikea domě. je fakt, že i lidé s kterými se potkávám a které navštěvuji mají domácnosti tak překrásné, že nestačím koukat. Nakonec však mé moudré blonďaté mozkové hemisféry přicházejí na dokonalou výmluvu, což mi kupodivu i sedí. Normálně na to není čas!! Proto vážení kdo máte stejný problém jako já a chcete své bydlo dělat hezčí, mám pro vás dokonalou radu, a to ,,máš li bydlo na dvě věci, ser na to a buď nad věcí přeci" :D Takže dobrý věčer :)


Ještě že existují obrázky :) trocha zimní inspirace scandinavian designu z Pinterestu

Cítíš to kouzlo, Vánoce kolem nás

Poslední listí opadá a já mohu konečně skrz holé větve na zastávce vidět, jestli autobus už jede nebo jestli ještě budu vystávat důlek a zahřívat prsty. Což mi připomíná, že možná bude ,,hurá" sněžit a jediné co mě z této noční můry dokáže dostat je krásně stará reklama na CocaColu. Nevím jak to výrobci hnědých limonád dělají, ale jak u mnohých, tak i u mě jejich reklamy vedou. Pro mě teda více CocaCola než Kofola, ale běžící kanec a ,,nene já nemusím já už ho vidím" má taky něco do sebe. :) Winter time je tady, Vánoce mohou začít!

video zde

Andrewova honička

Konečně mě opět chytla nějaká kniha, kterou jsem opravdu (ne jen před známými) dočetl až dokonce. Dál čtěte pouze ti, kteří se stejně vážně a s nadšením zajímáte o fantasy sféru jako já.

     Jde o HON. Novou knihu Andrewa Fukudy. Doporučuji všem, kteří rádi opouští realitu a s nadšením kotví ve světě chladných a krvežíznivých upírů. Ze začátku jsem si myslel, že jde více o shrnutí Stmívání a Hunger games v jedno sousto, avšak nakonec mě ten miš maš i příjemně překvapil. Jediné co trošku urychlilo proudění krve v mých žilách, bylo to, že jsem měl před odjezdem z Brna a musel jsem číst rychle. Bylo pozdě večer a já věděl, že v autě za jízdy čtení při tmě nepůjde. Cesta z Brna do Opavy trvá asi jen hodinu a půl, bohužel to však může znamenat, že bych při neustálém myšlení na závěr knihy neukousal jen nehty, ale pravděpodobně i články prstů, z čehož bylo jasné, že kniha musí být dočtena ještě před odjezdem. Mé uši neslyšely nic jiného než rychlé otáčení stránek a mé oči nikdy v životě nekmitaly tak rychle, div že jsem nezadřel nerv. Inu jednoduše to skončilo na pokračování tak blbě, že už jsem se nemohl dočkat, kdy v knihkupectví otevřu peněženku a koupím další výtisk. 

Btw. před pár hodinami koupeno a trochu už i přečteno. Tak užívejte jako já.

Legíny paní Robertsové

Ač nerad, tak jako poklonu za nádhernou reklamu a částečné oproštění se od zelené řvoucí žáby, zpívajících bakterií v záchodu, nebo od usměvavé paní,kterou komentují stylem "proti úniku moči - ladies tena pants", si asi zajdu koupit legíny od Calzedonia, protože mě Julia opravdu hladí po duši :) koukněte https://www.youtube.com/watch?v=yx9G3Eio-9U
https://www.youtube.com/watch?v=_ZvCyUYfmJ8

pomerančový džus aneb kde jsou do prkna ty pomeranče??

     Není tomu ani pár dní, kdy jsem měl možnost ochutnat neskutečný pomerančový fresh v jedné nejmenované opavské Kavárně v Bredě (naše opavské nákupní centrum). Takže mimo to, že jsem minule čekal na panini asi 50 minut a zařekl se, že už mě tam nikdy nikdo neuvidí, dal jsem kavárně opět šanci. Vážení už nikdy více!!! Říkal jsem si, že přeci nebudu vyžadovat nic složitého, obzvlášť ve chvíli, kdy jsem viděl absolutní plno. Nechal jsem si tedy donést pouze čerstvý pomerančový fresh. Pod tímto pojmem si představím, že číšník rozřízne pár čerstvých pomerančů, vymačká čerstvou šťávu (proto fresh - čerstvý) a vylije ji do skleničky, kterou zanese zákazníkovi, ten ji s chutí vypije a nedá absolutně znát, že mu za dvě deci nevadí zaplatit 50Kč. No ovšem já dostal džus.. Ve chvíli kdy jsem začal rudnout se mě miláček zeptal co se děje a já, s očima už skoro u kolen odvětil, ať to zkusí co na to řekne.. Odvětil  "to je stoprocentní džus z krabice"
Ano správně, jenže háček je v tom, že já si objednal fresh!!
     Po pár minutách co jsem po číšnikovi házel očko, si mě drahý všiml.. no jenže pozor. Problém číslo 2. "ne pane, to není džus to je stoprocentní fresh, oni nám ho tak vozí v petkách!!" Aháá, řekl jsem že tedy neexistuje!! Ať donese víno a vyprdne se na fresh.. no jenže.. to donesl tu PETKU a začal mi tam před 100% nabitou účastí občanů číst, jaký je jejich úžasný stoprocentní fresh bez konzervantů. S nechápavostí v očích jsem odvětil, ať donese víno chlapec a ať jde hledat pointu příběhu o číšnikovi a utíkajícím pomerančí, která mu utíkala někde pod stolem z kavárny pryč.. Nikdy více!!!

long time ago

Už je tomu nějaký pátek, co jsem tady byl naposledy a musím říct, že dobrý. je celkem zajímavé číst si co člověk zažíval long time ago a jak to trávil. Rozhodně.. kdyby to tedy někoho zajímalo (krom mě v budoucnu) se samozřejme po půl roce nic zajímavého nestalo :D mohu to shrnout do pár vět - Stříhám, cvičím, jím, sem tam letím nebo jedu na dovolenou a sem tam slavím něčí narozeniny nebo pohřeb. takže od doby co jsem točil colgate nepřišlo nic tak zajímavého abych o tom musel napsat :) Začal podzim, nálada je poněkud více skličující než za dlouhých teplých krásných letních dní, a člověk má možnost dát větší šanci ipadu, než bazénu s ručníkem. Takže tedy - Dobrý večer :) 

První zkušenosti - continue

Den druhý - Colgate 

     Myslel jsem že pojedu zpátky do Opavy.. Ono myslet někdy neznamená úplně tak nějak všechno vědět :) Po castingu do 2morrow models jsem napsal J. (manažerka mojí agentury) jestli bych se nemohl stavit a pořešit co dál. Odevzdat pár tiskovin a kolem 13:00 odjet zpět do mého rodného maloměsta. 

Vzhledem k tomu, že nefungovala tiskárna a pan T. ( boss mé agentury ) mě chtěl ještě fotit, ovšem až po dofocení modela přede mnou, řekl jsem si, že teda koupím novou místenku do pendolina, jelikož to určitě stíhat nebudu..

     Po hodince čekáni a přemlouvání tiskárny k tomu, aby se uvolila vytisknout alespoň pár stránek, se zadrhla a přestala jakkoliv komunikovat už úplně. Nevadí, zkusíme to příště ;) Vsadím se, že už teď bych uměl přesně odhadnout, co tiskárna příště předvede.. tak nějak zjišťuji, že na tiskárny, deštníky a policajty v životě opravdu moc štěstí nemám.

     Huraaa, a jde se fotit, učit chůze a tak dále co je třeba pro tento průmysl :) Bohužel to opět trvalo trochu déle, než jsem předpokládal, jelikož mé nohy ne a ne pochopit co to znamená, když se rěkne, že se mají zpevnit.. Ono rád bych jim pomohl, ale tak nějak to nevím ani já. Dnes už tedy doufám, že trochu tuším co to znamená:) Později jsem opět a znovu kupoval novou místenku na další pendolinovou jízdu. Mezi tím se stahovaly moje fotky do počítače, kde si pan T. všiml mého chrupu a zeptal se, jestli bych měl čas zaběhnout ješte rychle na casting reklamy na Colgate. V zájmu mé obrovské touhy po modelingové kariéře, jsem odvětil, že určitě není problém a šel jsem kupovat další místenku do posledního pendolina co ten den jelo. pro kariéru udělám všechno!! 

     Po cca půl hodince, co jsem se strojil do elegantního saka s tmavou košilí a DG páskem, kde celková suma oblečení byla větší než má půlroční výplata, jsem konečně vyšel a modlil se, ať proboha nikde nezakopnu.  

     Jakmile jsem dojel na casting, seděl jsem tam jak puťka s hlavou plnou myšlenek co asi na mě za těmi dveřmi čeká. Při pohledu kolem sebe, jsem zjevně nebyl jediný s takto přemýšlejícím výrazem. Pak vylezl pán kolem 40 roků, na tváři s rašícím tmavým fousem a hlásal "Další prosím!" Nevím proč, ale hrozně mi připomínal jednu opravdu velmi milou zdravotní sestru z naší maloměstské nemocnice. Když viděl, že nás tam je šest oveček, tak zvolal, že máme jít všichni. Tak jsme tedy šli. Místnost byla poloprázdná, pouze on, kamera, dvě lavice, šest židlí a jedovatě zelená umělohmotná pana s kanadským kloboukem ze kterého trčely dva liščí ocasy, které tento pán, jež mi připomínal již zmiňovanou milou zdravotní sestru, jemně a s láskou hladil. 

     Postupně jsme měli chodit a představovat se, říkat o našich zkušenostech s kamerou a focením. Ke konci mluvení jsme se měli usmívat. Samozřejmě všechno anglicky. Tak to už jsem myslel, že mi to mé srdce opravdu vyskočí z krku, hnusně se na mě podívá, zaklepe si na čelo a uraženě odejde.. 

     No nic, holky suverénky spustily svůj naučený anglický monolog, nakonec se americkým úsměvem pousmáli a šli si sednout. Pak jsem přišel na řadu já. Spustil jsem všechno o sobě, zkušenostech a o sedmi letech strávených v dramaťáku (což je mimo jiné pravda). Samozřejmě jsem mluvil česky, pak jsem sundal brýle, snažil jsem se pousmát americky, ale byl to spíš úsměv jak kdyby proti mě letěl meteorit.. Po dlouhé době co jsem si uvědomil jaké tréma umí napáchat škody.

     Ke konci našeho snažení jsme měli udělat skupinky, vzít do ruky sklenku s vodou (ano, bohužel jen s vodou) a dělat, že ta hnusně zelená panna je neskutečně krásná paní se zářivým úsměvem, jaký jsme nikdy neviděli. Jednoduše jsme se měli bavit mezi sebou, pak se podívat na ni jakože zrovna vešla do dveří, ustrnout s lehkým úsměvem a zase se kouknout na sebe a bavit se o tom jak je krásná.. Buch akce jedem, pana vešla a já se tvářil jak kdyby vlezla Godzila. Zařvalo se "Stop! Ještě jednou a ten kluk s brýlema ať se netváří tak vyděšeně!!"

No pokusil jsem se tedy zatvářit tak jak chtěli, ale připadal jsem si jak kdyby tam ty Godzily najednou byly dvě. Šlus, Stop, konec akce, děkujeme, můžete jít domů! 

Pfffff, Huuuuurrrraaaaaa, přežil jsem toooo!!! 

Sice jsem se cítil jako totálni magor, ale přežil jsem to!! A teď hurá domů posledním vlakem, co jede. Poslední pendolino už totiž nestihnu :D To mi ale nakonec vůbec nevadilo :D 

     Druhý den jsem zákaznici říkal, že když už nic, tak se u mě alespoň ti, kteří budou lidi na natáčení vybírat, stoprocentně dobře pobaví :-D 

      A víte co dělám dneska? To je o týden později? Jedu na kostýmovou zkoušku a zítra natačím reklamu na Colgate. :) Sice se tam někde jen mihnu, ale někdo mi říkal, že tak to začíná. Takže vzhůru do dalších Rockandrolí :) 

První zkušenosti

     Fíha. tak kde začít. Je toho za poslední dva dny tolik, že se mi z toho motá hlava tak, jak už se mi dlouho nemotala!! Rozdělím svůj dubnový dvoudenní pražský trip do dvou sekcí. 

Den první - Nula zažehnána

     Byl jsem domluvený, že v pondělí tj. včera, mám být v Praze na casting do Milánské agentury 2morrow models. Přeci jen to byl můj první casting z čehož určitě vyvozujete už i sami, že byly markantní nejen mé přípravy, v podobě každodenního obsáhlého cvičení, ale i nervozita a velká očekávání. Určitě je velmi zajímavé sledovat co se v člověku v průběhu takového castingu děje a o jakých věcech přemýšlí. Na jednu stranu kadeřník, co má zajetý salon a práci, která šlape jako hodinky (ťuk ťuk ťuk), a na stranu druhou trpaslík s dušičkou menší než když jel poprvé sám na školu v přírodě bez maminky. Za vinu tomu dávám především xenofobii, strachu z trapasu a v určitých stádiích i nízkému sebevědomí. Je to celkem síla sledovat ten obrovský kontrast, když si uvědomíte, že začínáte úplně znova a to ani ne od 10 ani ne od 5, ale od 0 mí milí spoluobčané! Ano úplně od nuly.. 

     Jsem celkem rád, že mám přečtených tolik knížek, které psali o tom jak nepřijít o rozum nebo jak se dívat víc do sebe než na okolí, nebo knížky které psali o tom jak si zachovat zdravé sebevědomí. Jsem rád i za své kamarády, kteří mě vždy a všude podporují. Avšak celkem na prd na tom všem je to, že ať už knížky nebo kamarády si člověk nemůže vzít s sebou ve chvílích, kdy se musí spolehnout jen a pouze na své kouzlo osobnosti.

     Casting v hotelu Hilton Prague Old Town byl celkem v pohodě. na to jak jsem si myslel, že tam budu dlouho ohřívat půlky, trval casting asi jen 10 minut. Míň než maturita s kterou jsem ho dopředu porovnával.. Čekal jsem v lobby, než přijde někdo z mojí agentury a dá mi další instrukce. Mezi čekáním, jsem si všiml pobíhajícího Itala s vysílačkou, notýskem, krásně zářivými zuby a skupinkou hubených kluků vystylovaných od ponožek až ke sponkám v hlavě. V duchu jsem si říkal, že k nim asi patřím a měl bych se zařadit, ale klid v duši mi napovídal ,,Seď, času dost!" Když už pobíhali sem a tam delší dobu, všiml si Ital i mě a uříceně si vedle mě sedl. Já se pousmál a on se zeptal jestli jsem i já model. Vítězoslavně jsem prohlásil ,,YES" a začal jsem mluvit v ne až tak slavných anglických větách něco o sobě. Pak mě vzal ven před hotel fotit a natáčet před celou Prahou, kde já hrdě pózoval :) zajímavý pocit, když vás jeden fotí a tři sta dalších sleduje :) 

     Nakonec jsme šli zpět do lobby, kde přišel jeden z mých superžbleptů a to, když mi Ital říkal, že by se rád koukl na mé tělo. Já samozřejmě odvětil no problem, akorát nad námi visel otazník kde, jelikož bylo všude kolem celkem dost srozumnělých lidí, co se dodržování etických zásad týče. Tedy alespoň jsem myslel, že visí nad námi oběma. Bohužel, jak se v zápětí ukázalo, visel otazník jen nad mou blond hlavou..  Vyhrkl jsem tedy ze sebe velmi inteligentní poznámku ,, co takhle jít na záchodky?" No jasně.. úplně běžně se chodí modelové ukazovat lidem z velkých agentur na pánské záchodky Lukáši! Kdybychom byli oba heterosexuálové, tak je to asi v pohodě. Ale to jsme zjevně nebyli ani jeden.. Ach jo... Ital se po mé zajímavé větě lehce pousmál a odvětil, že k tomu mají pronajatý pokoj. Jak nečekané.. Vyjeli jsme tedy do druhého patra pomalým výtahem plným přirozených úsměvů a hurá do pokoje, kde jsem konečně jako David Husselhof odhazoval tričko a hrdě ukazoval mé pracně vydřené buchtičky pod polovičníma prsama, než jaké měl model za mnou :/ chvíli jsem uvažoval jestli je to kluk, nebo holka, já osobně jsem totiž takové prsa na chlapovi ještě nikdy neviděl :) inu, všechno je jednou poprvé :) 

     A tím casting skončil!! Slavnou větou, co má každý z nás rád - My se Vám ozveme :) Budu tedy doufat..

     Takže deset minut za mnou a nová zkušenost taky. Dnes už vím, že castingy na toto téma budou v pohodě a že si můžu s klidem odškrtnout první neznámou :) Už nejsem na nule :) povzbuzující myšlenka :) 

Menu domů by Koko

Máme tady další pokračování do kategorie se štítkem Šmakulády. 

     Bavil jsem se s kamarádkou, která mi doporučila videa na streamu s názvem MENU DOMŮ. Přesněji jde o čičinu s přezdívkou Koko, která se rozhodla vařiti to samé co v restauracích ,a to za naše domácí ceny! Lépe řečeno, ukazuje nám začátečníkům jak udělat zajímavé pokrmy! Žádná chemie, jen dobroty a zdravé šmakulády. Což tedy velmi oceňuji a dnes už i upřednostňuji. 

     Doporučuji se kouknout, nejen že je to všechno hopem tropem a snadno vysvětleno, ale dokonce se to báječně poslouchá a možná se i nasmějete. Například ve chvíli, kdy se porcuje bio kuře.. :) 

     Ohromně mě zaujala upoutávka hned ze začátku, kde se sděluje, že se bude tento seriál na streamu dávat. koukněte sami ZDE.. směju se ještě teďkom :D kéž bych se uměl u vaření tak hýbat :D 

     Dneska jsem si teda dovolil připravit mnou trošku pozměněný recept podle toho co jsem měl doma a potřeboval jsem spotřebovat. Původně tedy Kuřecí prsa s polentou a grilovanou zeleninou. Já místo polenty volil bulgur a místo bio kuřete to, co jsem měl v mražáku. Tedy kuře Albert v akci :)

     Původní verze

     Moje verze

     Užívejte stejně jako já :) 

     Jdu sadit bylinky, kup dne - farmářské trhy... V Obi drahé, na farmářských trzích o 70% levnější !! Díky Opavo :)

Šance na výhru aneb máme rádi losování.

     Už asi dlouho nic nevsadím. nebo možná jo, záleží na jackpotu... Začínám na sobě pozorovat známky mírného gamblerství, teda jestli se to tak dá nazývat. 

     Byl jsem po asi 128 letech navštívit své prarodiče, kterým se tímto omlouvám, že s nimi nejsem časteji. Já za to ale fakt nemůžu, že taťka má dobrý nos a ucítil volání přírody, tedy mamku, až 200 km daleko od svého rodného bydliště, kde se později i přestěhoval a postavil hnízdečko lásky.. To je ale vlastně jiný příběh, o tom jindy... 

     Úplně jsem zapomněl na to, že děda často sází Sportku. Člověk celkem kouká co dokáže jedna výhra. Aneb návod pro Sazku, dejte jednou někomu výhru 20 000Kč na krásné jezírko a do smrti máte od něj pravidelný příjem peněz. No nevadí, opět se do hry pustila i má fantazie a tak jsem řekl že 40 milionů jako jackpot už je v pohodě, a že když nevyhraju teď , tak už nikdy... Učinil jsem tedy rozhodnutí stejně jako děda každé dva dny v týdnu, že dnes je ten pravý a šťastný den na výhru. 

     Vytáhl jsem svůj pěclivě uschovaný sportky tiket v druhé kapse vlevo na pevné desce diáře. Kdybyste se mě zeptali, kde jsou samonabíjecí baterky od taťky, které už mám půl roku půjčené, tak budu asi dlouho přemýšlet a na 99% se nedopátrám výsledku. To ovšem nemění nic na tom, že když se jedná o velké peníze, mám ve věcech pořádek. 

     Odevzdal jsem vyplněný lístek Martinovi i s celkem směšným finančním vkladem 170Kč oproti výši vyhrané částky 40 milionů. Když večer přijel domů s oranžovým tiketem vytištěným na tiskárně  z terminálu v trafice, mé srdce zaplesalo, jako bych viděl někoho svatého.. Díky očekávané výhře jsem si nainstaloval i aplikaci na iphona abych mohl rychleji zadat čísla a v okamžiku vědět jestli jsem vyhrál těch 40. Samozřejmě nejsem labuť a počítám i s dalším možným výhercem. Tím pádem se spokojím i s 39 miliony, ale zase, když od výhry odečteme daň, tak pro osobní potřebu moc nezbývá. No nevadí.

     Jelikož bylo venku hezky, šli jsme se s Martinem projít k nově zastavěné části pole, kterou máme za domem a vybírali si z hojného počtu čerstvých domků i my nové bydlení a to, které by nám oběma vyhovovalo. Samozřejme nemusí být až tak velké, jelikož musí zbýt na pár nových podnájemních bytů a taky na jednoho Range Rovera Evoqua.. Takže finančně vycházím jen tak tak. 

     Když se začalo stmívat, odkráčeli jsme cestou domů s tím, že jsme přemýšleli kam dáme v novém bydlení novou pračku. 

     Slosování začíná přesně 19:57. Tak rychle rychle.

     První věc, kterou jsem doma udělal byla, že jsem popadl tiket z linky, z bundy vytáhl mobil a vyťupkal do kolonek se sloupci všechny čísla. Ti kteří kontrolují výsledky slosování na telefonu, mě pochopí, že vyťukávání čísel do tabulky není až tak svižné, obzvlášt´ s nervózním a natěšeným palcem. S očekáváním větším než když jsem maturoval a obrovskou touhou po novém domku, jsem pomalu odeslal požadavek, na zobrazení výhry. Blik, cvak přijem. obrazovka se žlutě rozzářila a ukázalo se, že jsem v dněšním tahu vyhrál závratnou sumu 102 Kč. No a mé vize do budoucnosti, spadly tam, kde člověk po probuzení chodí ze všeho nejdřív.. Oooch božee. Nemám rád ten pocit, jako kdybyste byli v nové cukrárně a vybíráte si jeden z těch několaka set krásných lahodných lehoučkých zákusků, necháte si ho zabalit, pak otevřete peněženku a tam na vás vykoukne 5 korun. Jak potupné. Ach joo, už zase musím čekat na další znamení zhůry. V horším případě se k těm penězům budu muset udřeně dopracovat sám. Ti gambleři nemají lehký život.. Díky za ty geny dědo :-D 

     Jestě, že má sportka i středeční slosovaní... 

BOTTEGA VENETA - // závěr //

     Přišlo to, čeho jsem se obával nejvíc... koněcne jsem měl možnost si k parfému přičichnout a opravdu mi nevoní, dám jim další šanci až mi bude tak 180 let, ale do té doby asi ne.. To nemění nic na faktu, že má krásný reklamní spot :) Dejme tedy šanci parfémům jiným a voňavým :) 

MHD

     Není nad ranní projížďky městskou hromadnou dopravou. Pokud chce někdo vydat bestseller a neví jak na to, MHD mezi 7 až 8 ranní je podle mě dokonalou formou inspirace a nápadů.

     Dnes jedu v poklidném složení. Pravděpodobně to bude zapříčiněno tím, že je sobota. Mám tedy nepřecpanou chvilku vyjádřit se a nemusím si u toho odírat lokty o nikoho jiného.

     Od chvíle, co jsem vrátil auto krvežíznivým leasingovkám, jezdím ráno do práce busem. Pokaždé mohu vybrat místo úplně vzadu, díky tomu, že nastupuji na zastávce druhé, kde vždy nastupuji sám, a díky tomu, že na zastávce první nenastupuje vůbec nikdo. Byl by nesmysl říkat že bydlím na konci světa, když mám tak úžasné benefity, jež mi toto bydlení přináší. 

    V prvé řadě chci upozornit, že je mnohem lepší jezdit v období, kdy má člověk absolutní rýmu. vyhnete se tím mnoha nepříjemným situacím, jako například slzení očí či štiplavé svědění v nose. Bohužel se tím nevyhnete ostrým otázkám našich starších spoluobčanů, konkrétně spoluobčanek. Zrovna včera mi jedna paní s krásně navlněnými šedivými vlasy a oranžovou bundou, co voněla jako šatník rok výroby 1856, povídala o tom, že ráda jezdí na vyvýšených místech v autobuse, které ji připomínaji jízdu na koníčkovi... V tu chvíli jsem celkem dost litoval, že má fantazie sahá k tak neskutečným hranicím. S křečovitým úsměvem jsem se otočil bokem a udělal to, co dnešní člověk často dělává, aby předešel trapné chvilce. Rychle  jsem hledal telefon, abych mohl předstírat, jako že mi samože někdo volá. 

     O pár minut po té co paní vystoupila, koukám, že mladá slečna, co zrovna nastoupila má iphona jako já, myslel jsem si, že je tady konečně někdo, s kým mám alespoň něco společného. Ovšem po tom co se na mě otočila a já viděl její šílené obočí, už mi tak sympatická nepřišla. Nedělám naschvál, že si všímám detailů, je to prostě jen pracovní deformace.. V tu chvíli mi to připomňelo kamarádův hlod, který mu jeho bratr často opakuje doma a to "Kdy se potkali? Kdo? Tvé obočí!!" 

     Horší na tom bylo, že jak jsem na to s otevřenou pusou čučel, neuvědomoval jsem si, že to mohlo vypadat i tak, jako bych měl chuť se seznamovat.. Jakmile na mě však slečna mrkla, veškerá dobrá nálada mě přešla. Když se ke mě to devče pomalu blížilo, zalekl jsem se jak plachá laňka a rychle využil momentu překvapení, že mi osud nahrál a za výstražného zvuku nadveřní pípačky jsem vypálil otevřenými dveřmi ven a fičel do práce tak rychle, jak nikdy před tím.

BOTTEGA VENETA Pour homme // continue //

     Dobřeeee, takže nedalo mi to, a přeci jen o tomto parfému něco zmíním. Přijde mi totiž moc pěkně napsané, to, co o parfému píše magazín dolcevita.cz. Nechejte se unést stejně jako já :)

     
     Diskrétnost, kvalita a nepřekonatelná zručnost – Bottega Veneta se stala novým standardem luxusu od doby, kdy byla v roce 1966 založena ve městě Vicenza. Je zcela prosycená italskými tradicemi a známá svým mistrovským uměním ve zpracování kůže a vynikajícím koženým zbožím.
     Dnes značka Bottega Veneta uvádí na trh první pánskou vůni Bottega Veneta Pour Homme, kterou kreativní ředitel Tomas Maier pojal jako cestu na sever od Benátek. Nacházíme se v Dolomitech uprostřed svěží horské louky. Venkovský statek nám poskytuje útočiště. Interiér je obložen dřevem z borovic, skrze otevřená okna můžeme cítit vůni sena a jedlových šišek. Dřevěné lavice poskytují pohodlí díky starým koženým polštářům, na nichž sedí muž dopřávající si odpočinek mezi náročným dnem a horolezeckým výstupem. Struktura samotné vůně je unikátní kombinací kultivovaných složek, které se proplétají dohromady a vytvářejí nezapomenutelné mistrovské dílo. Osvěžující horní nóty kalábrijského bergamotu jsou následovány hřejivými tóny v srdci z jamajského koření a jedle balzámové. Základní nóty z indonéského pačuli a kožených akordů pak přidávají složení elegantní dotek. 
     Flakon Bottega Veneta Pour Homme inspirovaný benátským sklem a tradiční italskou karafou představuje harmonickou jednoduchost a dokonale vyvážené protiklady. Barevná paleta flakonu je kouřovější – kovově černá zdobí hrdlo, uzávěr i koženou stuhu, vše vyvažuje platinové logo. Mužnost Bottega Veneta je dovedena k dokonalosti.

Zdroj: dolcevita.cz


     (akorát mám na srdci jednu věc, která mě celkem často u krásných reklam a úžasných popisů trápí, a to, že Bottega snad nebude smrdět, jak týden staré ponožky..)

BOTTEGA VENETA Pour homme

     Myslím, že toto nepotřebuje komentář.. těším se..

nefunguje video? klikni zde

vynikající bašta á la Mačingová

     Mořská treska na másle a mrkvový perkelt 
     
     Já, člověk, který ještě před dvěma měsíci nevěděl jak se drží vařečka a vaří brambory, budu dnes doporučovat můj oblíbený a chutný recept. Zázraky se tedy dějí a kuchtíky se mohou stát i ti, co normálně nevaří.

     Vařím si celkem často zdravé recepty podle knížky autorky Antonie Mačingové. Nějak nedodržuji její 28 denní očistný plán, jelikož si rád dám to, na co mám ten den chuť. Avšak, díky zákaznicím, jsem měl možnost přičichnout k její kuchyni, která je pro mě dnes absolutně vyhovující. Jídla jsou velmi rychlá a chutná. 
     Dnes se nebudeme řídit heslem - "ryba je kámoš, ne žrádlo" a pořádně si na tresce pošušňáme :)Takže tedy šumsvistum s prvním receptem.
    
     Treska na másle - plátky filé z mořské tresky, půl lžíce másla, sůl, pepř, (mohou být i vaše oblíbené bylinky na dochucení ryby) 

     Na rozehřáté pánvi zpěníme máslo, které následně okořeníme a osolíme. Vložíme na něj tresku, po obou stranách osmažíme a na 10 min. dusíme.

     Mrkvový perkelt - 3 až 4 mrkve podle velikosti, 1 středně velkou cibuli, rostlinný olej, sojová omáčka, mletý rozmarýn, sůl a pepř. 

     Na oleji opražíme nakrájenou cibuli, osolíme, opepříme a přidáme půl lžičky mletého rozmarýnu. Přidáme na půlkroužky nakrájenou mrkev a restujeme. polijeme cca 0,2dl sojové omáčky a přilijeme 2dl vody. Dusíme do měkka

    A to je vše :) zdravé, jednoduché, rychlé a chutné!! 

//PŘEJI DOBROU CHUŤ!!//

    Nejsem blbá kuchařka, nejsem blbá kuchařka!! :) 

Trip to UK

     Neodvážím se nenapsat o mém myšlenkovém pochodu po skvostném UK tripu.

     Čím mám víc možností být v zahraničí, tím víc mě napadá otázka jestli jsem opravdovým Čechem.. Není to o tom, že by mi ČR vadila, nýbrž o tom, že se lépe cítím jinde.. Stopro je to způsobeno tím, že se snažím alespoň trochu držet krok se zbytkem světa, ať už se jedná o styling vlasy nebo doplňky.. V Opavě si často přijdu jako šašek mezi lidmi s oranžovou čelenkou a strakatou bíločervenomodrorůžovooranžovou šustkou ve stylu 80's, co dnešnímu světu asi moc nerozumí a potupně se usmívají, když jdete po venku oblečený jen trochu jinak než zbytek populace. Normální lidé by se asi pousmáli a šli dál, ale mi to kurnik vadí..  Všude čteme o tom, jak by měl člověk posilovat ego, ale takhle? V Opavě? No nehrozí.. 
     Proč jsou lidé hnusní na ostatní, nebo proč v našem národě převládá závist nad čímkoliv jiným? To je perfektní otázka pro nesmrtelnou tetu, ne však pro normálního spoluobčana.. Proč se jinde toto neděje, to nechápu. Asi jsem hodně naivní. Plno lidí by řeklo, že se to děje i jinde, kdež to na druhé straně tohoto zapeklitého případu stojí, že ať už se zeptám kohokoliv jiného kdo žije mimo ČR, odpověď je taková, že se má perfektně, život si užívá, prachy vydělává a na lidi se nehledí, když tedy pomineme horší lékařskou péči a tady tyhle ty věci, které já zatím (klepu klepu klepu) nemusím řešit. Není zbytí, dle mého názoru je tedy toto téma v ČR v mnoha směrech absolutní science fiction, ale překrásná pohádka, když jsem za hranicemi..

     Ke konci už zbývá napsat to hlavní tohoto povídáni a tím je - pointa! Hlavním argumntem u mě tedy převládá fakt, že se alespoň máme pořád na co těšit :-D 

heslo dne --->>> Života si užívej, na debily se nedívej :) 

Skandinávské okuláre

     Jednou z mých mnoha úchylek jsou brýle od Scandinavian eyewear.

Jde o to, že brýle jsou designově krásné plus i kvalitní. Musím to tak napsat,  ptže se často potkávám s tím, že ač jsou brýle pěkné, tak materiál umí mnohdykrát zreznout za pár měsíců.
Mám štěstí na kamarádku, která má pro tuto značku nejen slabost ale i v ČR a na Slovensku výhradní zastoupení skrze yggtrend.cz (dneska jim udělám přimo mega reklamu).

Důvody prč ano

     - kvalitní zpracování a materiál 

     - design, více skvělých a uznávaných designerů 

     - přístup lidí k práci, skvělá domluva i obrovská ochota 

     - příznivé ceny na to, jak velká je to značka 

    Zpracování a materiál - mnohé z brýlí co mám jsou nekovové, tzn. jak by si mnoho lidí myslelo z plastu.. ale POZOR!!! V této kvalitní ,,brejli"  není plastu ani co by se za nehet vešlo. Bylo mi vysvětleno, že jde o zpracovanou bavlnu!!! Což je mazec.

    Design - díky tomu, že Scandinavian eyewear spolupracuje s mnoha designéry, mají brýle opravdu šmrnc. mým favoritem je Oscar Magnuson. Oscar je švédským princem a uznávaným designérem, který spolupracoval u návrhu Audi A8. 

    Mezi ostatní designéry brýlí patří i Efva Attling, známá návrhářka šperků, které nosí např i Umma Thurman nebo Madonna :) 

     Přístup - Jsem rozhodně moc rád, že jsem mohl Jitku a Radka potkat. Jsou do brýlí zapálení, mají rádi svou práci a design. Vždycky budu podporovat ty, kteří budou práci dělat nejen pro zisk, ale i pro lidi. Kdykoliv když jsem na focení potřeboval brýle vypůjčit či dovézt, neměli problém a ve všem mi vyšli vstříc. Taky jsem párkrát zapózoval. Takže super spolupráce, super brýle a super lidi!! 

     Ceny - další problém mnoha brýlí je ten, že za úžasně obrovskou sumu nemusíte mít úžasné a okouzlující brýle. A proto se držím slov naší paní učitelky na střední, že nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci. 
     Ve většině optik chtějí všichni hlavně prodat, ale že člověk vypadá jako magor, to už nikoho nezajímá. Mezi kýčem a stylem je někdy velmi malá hranice a mnoho lidí s tím může mít problém.
     Na jednu stranu razím heslo - ať lidé chodí proti proudu a hrají si s tím co si na sebe vzít ať dělají naše ulice zajímavější. Na straně druhé ale říkám OPATRNĚ, ať nepřestřelíte. Když nevím, zeptám se někoho o kom VÍM, že vkusnému výběru rozumí. 

     Takže hurá do Krnova, nebo na webovky :) odkaz yggtrend.cz klikni zde

KORRES volume 2 - video

Korres Timeline

Pro shlednuti klikni zde :)

KORRES from nature

     Jde o přírodní kosmetiku, kterou jsem objevil teprve nedávno. Fakt je ale ten, že jsem si ji zamiloval tak, jak kdybych ji znal dlouhá léta. Na KORRES jsem přišel ve chvíli, kdy se začla distribuovat do ČR a časopisy propukly v Korres mánii. V tu chvíli jsem ji začal nakupovat v UK :-D ne kvůli nějakému úchvatného důvodu, že by byl Korres v UK kvalitnější než u nás, ale z důvodu úplně normálního a to, že je v UK asi o 30% levnější. 

     Na jejich webovkách jsem vyčetl plno báječných informací, díky kterým se mi tato kosmetika zamlouvá s jejich filosofií mnohem víc než ty ostatní. 

     Taaaakže krátký výcuc ---->> KORRES Natural products je přírodní řecká kosmetika vybudovaná na homeopatických základech v nejstarší Athénské lékárně. Prvním produktem byl bylinný sirup, který byl inspirovaný alko nápojem ,,rakomalonem", horký nápoj s medovou směsí, který užíval dědeček hříbeček Korres ve svém rodném městě :-)

     Využívají znalosti 3000 homeopatických léků bylinného původu. A teď POZOR!!! Korres se zavázal svým zákazníkům prezentovat pravdivá fakta o složení svých výrobků pomocí tabulky zvané Formula facts, jež najdete na obalech většiny produktů. 

     Pak informace pro vegany, nebo pro lidi, co nemají rádi živočišné produkty v kosmetice a to, že produkty neobsahují složky získané z usmrcení nebo ohrožení zvířat, ale může obsahovat živočišné produkty jako laktózu, mléčný cukr, včelí vosk atd.. Výrobky Korres s obsahem živočišných produktů mají na obale uvedeno, že nejsou vhodné pro vegany.

     Shrnuto podtrhnuto, i pro lajky jako já, je absolutně jasné co si patlají na obličej. Mám rád tyto přírodní věci a firmy, které propagují přírodu, ze které člověk může stále a bez umělin čerpat, aniž by ji jakkoliv poškodil, nebo zničil, když se tedy jedná o rozumné meze :-) 

rotoped

     Mezitím co rotopeduju, napíšu další příspěvek, ať aspoň trochu zkrátím dobu čekání na upocený konec :) 

     Díky mému novému zdravému životnímu stylu musím teď hodně myslet na to, jak se to má s podkožním tukem (obzvlášť v nadprdelní části).. Mimo to, že jsem byl seznámen se skutečností, že běh je nejlepší pohyb pro vyrýsování a spalováni (což tedy opravdu potvrzuji), jsem zjistil že super je i rotoped.. řekl bych obzvlášť v období, kdy venku prší nebo je sychravo. 

     Mimo to, jsem dostal báječné doporučení od své skvělé kamarádky na menší vylepšení... o co se vlastně jedná.. o nic převratného vlastně nejde, ikdyž pro mě taková blbina vlsatně trochu převrtaná je..  

a to POTRAVINÁŘSKÁ FÓLIE!!! nevěříte? věřte!!! 

jde o to zabalit potřebná místa, kde chcete hubnout rychleji, do této úžasné věci!! Ono se říká, že nejlepší je to právě u běhání, akoráte není moc vyhovujíci, když kolem někoho běžíte a šustíte jak taška a nedej bože, kdyby vám po folii třeba chtěli sklouznout kalhoty... 

     Závěrem chci říci, že mám tedy opravdu odzkoušené rychlejši spalovaní plus to, že bude bohatě stačit když jako blb člověk vypadá doma a ne ve společnosti.. Já totiž nepotřebuji jen folii, ale i ručník kolem čela a už vubec nemluvím o zamlžených brýlích!! ;) 

New life

    V úvodu s názvem prásknutí píšu o tom, že mě čeká new life cesta.. tááákže vysvětluju - - - > dostal jsem se před asi měsícem do pražské modelingové agentury. Mám z toho mega obrovskou radost, jelikož jsem si celý život tuto kariéru snil, akoráte z minulosti nebyla nějaký čas možnost, se k tomu dostat. Rozhodně dnes už to jde a já slavím. 

    Ono horší už je, že to nebude tak jednoduché, jak si hodně lidí myslí a představuje.. už měsíc a půl tvrdě dřu, ráno běhám, večer cvičím, změnil jsem jídelníček, který se skládá jenom z ovoce, zeleniny, bílého masa, a zrní :) Díky bohu jsem musel polevit i v práci a úplně si to užívám. konečně se můžu věnovat i sobě. 

    Ze začátku to byl teda mega boj, ale myslím, že pevná vůle a vize něčeho dosáhnout jsou opravdu mocné čarodějky. Dnes už tyto věci dělám automaticky, ale začátky byly krušné, proto všichni co po něčem toužíte, běžte si za tím co chcete, s přesvědčením a sílou myšlenky to zvládnete a uvidíte super výsledky jako já a lidi kolem. Začínám teď vidět svalstvo dokonce i na břiše.. je to povzbuzující, když vidíte, že to co děláte funguje. Není to sice hned, ale funguje to :)