.

.

středa 19. února 2020

Středeční Glosa

Kadeřníkem už pomalu 12 let.
To zahrnuje spoustu odvahy, nervů, nervů, nervů, zkušeností, trpělivosti a nervů.. Člověk si řekne, že už si za tu dobu zažil hodně a že neexistuje nic, co by ho mohlo překvapit. A pak, jednoho krásného dne...

Celou dobu v průběhu melíru mluvíme se zákaznicí o tom, jak budeme vlasy stříhat, co se bude stříhat a jak to asi bude vypadat. Zákaznice má samozřejmě nervy v kýblu, protože budeme stříhat více než obvyklý jeden centimetr. Země se zastavila, sloni v africe přestali křoupat větve, žirafy se zvedly od napajedel, Země se zastavila, voda přestala téct, žraloci přestali plavat a ptáci přestali lítat. Jediné co v tomto okamžiku bylo k řešení, byla otázka života a smrti. A to,  jestli jí ty kratší vlasy budou slušet!!
Mám umytou zákaznici po melíru, koukáme na sebe v odraze zrcadla usmíváme se, usmíváme se docela dost, pak se usmívá více zákaznice, já se už moc neusmívám, vlastně se usmívat přestávám, jelikož si začínám uvědomovat, že mi nůžky leží v tašce na schodech asi 10 km od místa, kde se právě nacházím...

Svět se zastavil znova a již vysoké frekvence srdce zákaznice z předešlé rozpravy se rozbubnovalo ještě více, když se její představy, o tolik kratších vlasech, rozplynuly.. Už si mezitím našla tolik krásných odůvodnění, která si člověk namlouvá, aby ty vlasy mohl zkrátit. Nakonec stejně většinou zazní, že vlasy rostou a že už to chtělo změnu.

Nicméně, je úplně boží bydlet s rodiči, kteří o víkendu nepracují :) nejlepší je, mít božího super taťku, který vždycky přijede, a zachrání mě jako zdatná Captain Marvel, nebo Wonder women, či fyzioterapeutka od nás z nemocnice... (nevím proč to vždycky přirovnám k silným ženským). Vzbudil jsem ho tedy ze zimního spánku, a víte jací lidi jsou když je probudíte, když zrovna nechtějí vstávat.. No nestojí to za řeč.. Závěr je takový, že nůžky dovezl!!! 
Konec balady tkví v tom, že zákaznice odešla nakonec ani ne s o 1 cm ani s o 3 cm, nýbrž s o 10 cm kratšími vlasy a vypadá to, že příště jdeme do mikáda :) takže mám radost ještě větší a začínám uvažovat, že tuto metodu asi začnu aplikovat častěji :)

No a pak zajímavá akce číslo dva, kdo z vás už si prošel střevní virózou v pendolinu?? 
Předpokládám, že tady nikdo takový není, jelikož začínám zjišťovat, že se tyhle zajímavosti dějí jenom mě.. Roztomilý večer v Praze s pohledem na hvězdy a příjemnou chutí burrita v ústech se záhy mění v děsivé ráno s bolestivou křečí v žaludku a opět chutí burrita v ústech.. a v objetí momentálního nejlepšího kamaráda záchoda. Ještě nikdy se mi nepoštěstilo se objímat s toaletou v hotelové koupelně.. No a jak jsem se nakonec rozhodl, že budu řešit na ministerstvu kouzel, že burrito dokáže dělat tyto divy, tak to nakonec asi řešit nebudu, ptže jsem pak měl takovou teplotu, že za to asi chudák burrito moc nemohlo. Vypadalo to na cosi co se dá chytnout kdekoliv.. a proto velmi dobře radím. V jakékoli drogerii existuje kouzelný antinbakteriální gel, který z 99,99% tyto viry hubí a proto doporučuji obětovat 60kč namísto hranolek v McDonalds, a zakoupit před milou paní prodavačkou, prý by to mělo pomoct.

Ponaučení pro příště zní, důležité věci si chystej den předem a burrito tak pozdě večer už jedině nepálivé..

Bye Bye L. 



neděle 22. prosince 2019

Kristova léta (ještě tři roky)

Letos 30.. Podívám se tady jednou za čas, přečtu si co se mi dělo, zasměji se, pobrečím si a odejdu. Nic nepíšu.. Není čas. Zdá se mi, že je všechno uspěchanější a uspěchanější.

Přesně si pamatuji místo, kde jsem věšel moji nejoblíbenější baňku na loňském stromečku a dneska už ji věším znova.. 
Fakt je ten, že kupujeme stromek na Mikuláše, zdobíme ho na Mikuláše a na Štědrý den vypadá chudák trošku jetě.. Já teda zalívám dole do kalíšku jak o duši, ale vcucne to max 5 cm nahoru po kmeni a zbytek vody se podle mě spíše vypaří, než aby to bobek vypil. Třeba zkusit zalít shora, či? No a zbavujeme se ho suchého až tak, že by dokázal chytnout za hezké slovo. Asi někdy v polovině ledna, kdy už trochu začíná zima. Ale to už je asi osud všech vánočních stromků. Tím se tedy ten interval mezi našimi stromky zkracuje.. To ale nemění nic na faktu, že se ten svět otáčí asi rychleji nebo co..  

Nejhorší je se koukat na děti mých bratranců, to už je fakt průšvih.. Nedávno jsem si povídal se zákazníkem, mladým příjemným milým bezvrásčitým usměvavým vtipným vlasatým inteligentním vysportovaným prostě dokonalým klukem, kterému bylo 18. Za mých dob, jsem měl v 18 letech dojem, že jsem opravdu ještě dítě, ale dneska celkem hledím, že někteří v 18 jsou více dospělí, než my v jejich letech. Jiná doba.. já se s Googlem musel učit, oni už se rodí s tím, že ví kde zapnout Youtube.  (Podotýkám, že píši o některých jedincích, ne všech. Opičky sem tam totiž najdeme všude. Za poslední dobu jsem se však naučil mé oblíbené heslo, a to, že podle pár bláznivých opic nebudeme přece soudit úroveň celé zoologické zahrady.) 
S tím klučinou jsme se dostali k tomu, kdy se narodil. V roce 2001. Což je rok, který mám stále živě v paměti. Byl to pro mě rok klidu, taky oslav, kdy jsem přežil armagedon i strach z toho, že v roce 2000 vybuchne svět a všichni zemřeme. Pokračoval jsem s ním v povídání a on začal s tím, že ještě nebyl na světě, když vyšel první Harry Potter, když Aneta Langerová vyhrála Superstar anebo když vylezl první Pán prstenů. Všechno, co jsem prožíval emočně, puberťácky a mám zafixováno tak, jak kdyby se dělo jen pár let zpátky. No jenže ono už to je pomalu 20 let. V tu chvíli mi ztvrdnul úsměv na rtu, zdůraznila se ona silná vráska uprostřed čela a v tom jsem si uvědomil to hlavní!!! STÁRNU!! 

Úspěšně na to ale prdím vážení. Uklidňují mě všichni ti lidi, kteří mi říkají, že třicítka byl pro ně rok, kdy si všechno užívali. Hlavně ale v tom směru, že už věděli co chtějí, jak to chtějí a měli v životě hotové základy.. Což já můžu v podstatě odsouhlasit taky. Jsem starší, dospělejší, nicméně to mimino ve mně nezmizne nikdy. Jen je méně chvil, kdy se s ním můžu pobavit a blbnout. Ale jsem rád, že si to uvědomuju.
 
Měli jsme s Martinem v létě super oslavu, kde jsme pozvali mnoho z našich známých. Martin je stejně starý, proto jsme slavili oba. Napsal bych o oslavě klidně článek zvlášť. Ale jednou z podmínek u psaní je, že byste měli vědět o čem píšete. A jelikož jsem byl sťatý jako dělo, tak z toho bohužel nic moc nebude.. Jediné co k tomu mohu napsat je to, že miluju svou rodinu a kamarády a hudbu a rum. A že jsem si to určitě užil a zapil tak, jak se má. :) (možná i trochu více..) 

A v další fázi roku mám ještě jednu novinku. Vdala se mi ségra!! Naše jediná květinka si našla svou včeličku :) Bylo to super krásné.. Já svědek, takže samozřejmě v nervu už od rána. Aby všechno klaplo, aby se jim to líbilo. Už jen tím, že vše bylo chystáno pro mou sestřičku, muselo vše cvaknout na 150 procent. Takže hned ze začátku na hlavní pochod hudba nevyšla. Dále, jak novomanželé nechtěli dělat zvyky, tak je dělali a dokonce jsem slyšel, že nechtěli ani ohňostroj, takže ho měli a prskavky taky ne.. takže je měli.. Mi to prostě přijde efektní na fotky, tak jsem to musel pořešit. Nicméně se svatba vyvedla, nepršelo, babičky brečely, mamky taky, nevěsta taky, ale já měl s sebou věci na opravu jejich fasádky, tak dobrý a všichni se bavili. Minimálně hodinu před obřadem jsem na nerva a na tajňačku vypil asi půl sedmičky slivovice. Modlil jsem se pak, ať mě nešlehne hned na začátku svatby, ale dobrý. Nikdo nic nepoznal. Mám nový poznatek. S adrenalinem se veškerý alkohol vypudí už ve chvíli, kdy ho spolknete a nic vám díky bohu není.. proto radím, že pokud jste nerves, zkuste jinačí varianty než alkohol. Nemá to cenu, jen se vám to prodraží. (ikdyž na svatbě vlastně neprodraží) (pokud to teda není vaše vlastní svatba) (ale to byste asi nebyli svědkem) (haha) (ha) (ha) (ha) no pokračujeme.. 

O svatbě se chci rozepsat více. Byl to velký zážitek, máme super fotky a i dojmy samozřejmě. Proto chci věnovat jeden článek jen tomu. Těším se, až si to tady budu číst po 5 letech a osvěžím si, co se dělo, než
jsem byl opět dělo. Je to taková fajn kronika ten blogger :) 

No a teď jsou tady Vánoce. A na mě dolehl stav, kdy si uvědomuju, že je třeba se zastavit a trochu spočnout. To je opravdový důvod proč Vánoce slavím a mám je rád. Je to takové známé stále se probírající klišé. Nicméně já na pár dní opravdu vypnu. Dělám si plány na 2020 a vnímám to tak, že práce a peníze jsou věc jedna, a duševní zdraví ovlivňující nejen náladu, ale i zdraví fyzické, je věc druhá. Takže vlastně zase stresy z toho, že vím, že nemám stresovat a stejně stresuju. No co už.. hlavní je se z toho co? Víme všeci ;)
Zatím. Luke 😘

(to už si nepamatuju) 


(to taky ne)


(to už vůbec) 





(a tohle si pamatuju živě) 





úterý 9. října 2018

Plynule kupředu

Takže dobrý večer.

Máte taky někdy ten pocit, kdy toho chcete kamarádovi tolik říct a ve chvíli, kdy se vidíte, to taháte až z paty?? Tak to není můj případ..  :D
Je pro mě celkem uklidňující, že moc lidí o tomto blogu neví. Něco postnu totiž jen jednou za čas.. dobře, tak jednou za rok.. Ale sen velkého bloggera opravdu stále v hlavě řeším. Podle počtu postů zde můžete vidět, jak asi často.. :D Když já vždycky potřebuju dostat ten psací feeling, no :)

Takže.. salon je v chodu :) mám kolegyni Márci a chtěl bych podniknout i další kroky. Ikdyž úplně ještě nevím, jak na to. Nicméně se to v té mojí květákovité hlavince pomalu klube. 

Jedna z věcí, ze kterých mám mega radost je, že mě oslovili z Bandi.. Vlastně to je asi docela zásadní věc tohoto ročku :) Něco jsme nafotili a hrál jsem i v reklamě. Woohoo  :) 

Plní se mi přesně to, co jsem psal, když jsem přijel z Anglie. Přestal jsem šíleně toužit a dožadovat se věcí, které jsem chtěl, a začal se věnovat tomu, čemu trochu rozumím a umím.. tedy stříhat. Ta radost na obličeji zákaznice, která má nový střih je docela naplňující :) Ono vlastně paradoxně ve chvíli, kdy jsem si vnitřně oddechl a řekl si, že opravdu stačí dělat to, co dělám rád, začalo se dít i po čem jsem toužil a nedařilo se mi toho dříve dosáhnout.

Na jednu stranu myslím, že by člověk měl dělat to co chce a jít si za snem jak nejlíp umí.. V mém případě to byla vytoužená modelingová kariéra. Ale pokud i na podesáté vidím, že mi to nejde, neklape a že cesta k úspěchu by se dala projít jinudy, tak proč prostě nezměnit směr a jít kde mě to vede samo.
Myslím, že hlavní je jednoduše něco dělat, být mezi lidmi, mluvit a ona ta příležitost krásného dne přijde sama.
Splnilo se mi pár snů, které mohu považovat v životním úkolníčku za odškrtnuté a podtržené. Máte taky své vize a sny někde pohromadě? V každé knize o marketingu a pozitivním myšlení se o tom zmíní už na druhé straně.. Je to šílené ale ona ta nástěnka vizí asi opravdu funguje. Ona teda nefunguje tím stylem že bych měl přesně to co na ní je.. funguje tak, že pokaždé co mám práce až po uši, kouknu na ni na vytištěném papíře a pokračuju dál. A odhodlaně věřím, že to jednou přijde.. No a ono některé věci fakt přišly.. viz Bandi.. 

Zkuste taky, pokud jste tedy jedni z těch, kteří mají ambice něco dělat. :) 

Mohu říci, že jsem asi opravdu šťastný. 
Teďka už teda pro Bandi nepracuji, jelikož se mi u focení všech produktů po několika hodinách oči asi rozjížděly více než bylo třeba. Nebo taky třeba proto, že v některých pózách s mým 4% já asi moc neumím prorazit jako opravdový muž, nicméně jako zkušenost to bylo fajn a já si moc cením toho, že jsem tam mohl být. Jeden ze snů splněn..

Těším se na další nepoznané :) 

čauko :) Luke


najdete mě? :)





čtvrtek 26. ledna 2017

6. měsíc

Jsem zpět :)  Je to už šest měsíců a na Anglii už mám jen vzpomínky. Celá se rozplynula tak rychle jako pára nad hrncem a ani mi nepřijde, že jsem tak někdy byl a ještě k tomu tak dlouho.

Zní to možná trochu smutně, ale opak je pravdou. Konečně můžu říct, že je mi fajn a že jsem spokojen. 
Definice spokojenosti u mě znamená to, že mám možnost dále a dále šplhat ke svým cílům, které mi má "nenáročná" mysl neustále dodává. 

Popravdě byl pro mě návrat z Anglie něco jako čelní náraz do zdi a nebylo zrovna jednoduché začít znovu. Mám ale celkem tuhý kořínek a naštěstí se umím oklepat celkem rychle. 

V době kdy jsem se vrátil jsem se snažil pokračovat tam, kde jsem kdysi začal a to na Růžovce. Okolnosti mi, ale bohužel nedovolily tam dále pokračovat a musel jsem hledat jinde. 
Mám určité vize o salonu, které se někdy bohužel neslučují s názorem ostatních. Nebudu tady vykládát o mezilidských vztazích nebo o nesmyslech co se vedou a komentovat co se dělo, protože se to zaprvé nesluší a za druhé mě už to ani neba. 

Rozhodně všechno zlé je k něčemu dobré a tam kde člověk vidí konec, může být někdy mnohem lepší začátek. 

Šílené bylo intenzivní hledání a výběr prostoru, jelikož první prostor po třech týdnech jednání bohužel nevyšel a musel se na rychlo hledat jiný. Následně i rychlá desetidenní rekonstrukce, kde se kopalo, tahala se nová voda, komplet nová toaleta, podlahy, a celkové vybavení. 
Všechno se ale nakonec zvládlo.
Já bych tímto velmi rád poděkoval všem těm, kteří mi pomohli a kteří při mě stáli!!


Dneska mohu říct, že je salon přesně takový, jaký jsem si představoval. Jsem moc rád za obrovskou přízeň všech klientů, kteří jsou opravdu skvělí a děkuji jim za to, že mě podporují v myšlence přednosti kvality nad kvantitou a relaxací na nad shonem. 

Do budoucna se budu snažit pokračovat ve všem s láskou a vervou tak, jako doposud. Plánuji rozšiřovat možnost volby ještě luxusnějších pečujících produktů na vlasy.

Rodina v salonu se rozroste o dalšího člena, za což jsem velmi rád a už se moc těším.

Dále do budoucna uvažuji o otevření další pobočky v jiném městě . Je to zatím pouze vzdálená vize, ale když už to vyslovím nahlas, tak ji mohu začít brát jako fakt a jako stanovení dalšího cíle :)

Pokud si mohu zahrát na sudičku a vinšovat salonu něco do budoucna, pak to, aby plnil k čemu byl stvořen a aby stále dýchal stejnou atmosférou a působil pozitivně jako dodnes. 

Základním stavebním kamenem salonu je a bude blaho klienta. Já vždycky budu dělat vše pro to, aby se toto stalo standardem a předností před vším ostatním. Děkuji ještě jednou všem klientům za obrovskou přízeň a do roku 2017 přeji hlavně zdraví, štěstí a spokojenost!  

P.S. Nikdy si nenechejte vzít své přání a touhy někým, kdo je nemá. Věřte sami v sebe a běžte si za svými sny. Je to pohon, je to lék, je to život. 

L.