.

.

pondělí 23. listopadu 2015

7 věcí, které mi dělají radost.

Takže dobrý večer všem :)

Napadla mě zrovna myšlenka (při mém dech beroucím pěveckém výkonu ve sprše), že bych mohl sepsat krátký seznam věcí nebo poznatků, co mám rád a co mi dělají denně radost. Do příště bych pak mohl sepsat i seznam věcí, co naopak rád nemám. Možná by to někoho mohlo zajímat...Možná by to taky na druhou stranu nemuselo zajímat vůbec nikoho..že. :)  Já si to tady dám, ať můžu porovnat s příštím rokem, jestli se něco změnilo. Jak jste na tom vy?



Seznam věcí, bez kterých si neumím představit život a dělají mi denně radost

1. Lidi kolem mě - Přátele a rodina.






     Jednou mi teta řekla, že rodina je jako strom. Roste pomalu, má pevné kořeny a není tak jednoduché ho utrhnout, když už vzroste. Stojí pevně a pokud rostl bez problémů, nemusí se o něj člověk dál starat a on si dál úspěšně žije vlastním životem 
     Přátelé jsou jako kytky, které nám prostředí kolem stromu dělají mnohem krásnější a příjemnější. Bez toho abychom je přihnojovali a starali se o ně, moc dlouho nevydrží nebo rychle zaplevelí. Tudíž je nutné o ně pečovat a pořádně se o ně starat. 

Já osobně si těchto slov hrozně vážím a vždycky budu dělat všechno proto, aby můj strom zdravě rostl a moje floristická zahrada nikdy nepřestala tak úžasně kvést, jako doposud :)



2. Guma na vlasy od  Got2b

     Jako já vím, že po tom prvním bodu to zní jako celkem průšvih, ale nenadělám nic! Je to jakože asi jediná guma... která mi kdy udělala radost a ještě k tomu tak často.. :-D :-D Mé neposlušné vlasy tato super guma dokáže dostat do beach looku :-D , dokonce až tak, že si všichni myslí, že to není moje a že jsem to pracně koupil v parukářství.. Takže EE..XX je to moje.. a hlavně se ráno nemusím s ničím drbat.. Mitch Bjukenen hadra!!
co? ne? (btw - kdybyste někdo našli tyhle brýle,jsou moje.. nemůžu je nikde najít.. díky)

.. namočím, vmačkám a ono už si to postupně uschne samo.. bez starostí, je to levné a vypadá to dobře..  :D to zní dost divně... no nic, pokračujeme


3. Hudba 



     -Pro ranní rozproudění krve nepotřebuji kafe, ale Arianu.
      (v některých věcech jsem pořád 14ti-letá puberťačka) smiřme se s tím.. :)
     -Pokud chci oddech zapínám Loreem
     -Pokud se si chci zameditovat a věnovat se sám sobě je to většinou hudba typu zen garden 
     -Na běhání zapínám Katy B 
     -Při nostalgii pouštím Lanu Del Rey
     -A pokud depkařím, tak to vždycky jistí Whitney Houston.

     V baráku vždycky všichni ví kde mě najít, většinou je to tam, kde duní stěny.. když nikde nic neduní, většinou nejsem doma, spím, nebo mám sluchátka.. pokud ani jedno z toho, tak stopro nefunguje wifi a já hledám správce sítě :D



4. Happy Endy



     Ano, patřím přesně mezi skupinu lidí, které okouzlila romantika a pěkné konce. Dobře, ne vždy to musí být úplně slaďák. Ať vám ti růžoví nosorožci neskáčou z obrazovky.. Ale pokud film, tak pod podmínkou, že bude končit dobře.
     V posledních době už jsem si několikrát pustil S láskou, Rosie. Je to přesně ten typ filmu, na který se můžu podívat milionkrát a vždycky to s hlavní hrdinkou budu prožívat všechno stejně. Připomíná mi totiž mě.. 

Uvedu jednoduchý příklad - Dostávám mega chuť na palačinky.. s jahodami.. běžím rychle do obchodu. Je těsně před zavíračkou. Jen tak tak jahody stačím koupit. Mám velkou radost!!!  Měli poslední balení!! A ve slevě!!  Aniž by ty jahody byly otlučené, otevřené, nahnilé, plastové, plesnivé nebo ještě zelené. Vracím se domů s úsměvem. Sbíhají se mi sliny.. Chystám mlíko, vajca.. není mouka.. takže tak

Jinak asi nemusím chodit na filmy, kde se vraždí a děj je jenom o zabíjení. Nebaví mě to a nechápu co je na tom tak supr, že se pořád produkují další a další.. Ale každý jsme nějaký, takže budiž.. 



5. Moje bunda




     Už jste si asi mohli všimnout, že tahle zelená bunda je na skoro každé mojí fotce.. Koupil jsem ji asi dva roky zpátky v Zaře jako velmi výhodný kup a od té doby bych ji nevyměnil za nic na světě. Pokud můžu říct o nějakém svém kusu šatníku, že ho mám nejraději, pak je to právě tato věc.
Určitě znáte pocit, když si něco koupíte, máte z toho radost a pak vás to svými vlastnostmi ještě ve vaší radosti utvrdí. Och bože díky. Nikdy ji nevyhodím a vždy ji budu nosit a střežit jako oko v hlavě.. Slibuji a podepisuji vlastní krví.




6. Stav mysli 




     V neposední řadě je to stav mysli nad kterým už dlouho lámu hůl. Zahrnuje i to, že jsem se naučil, nebo možná učím starat o sebe zevnitř i zvenku a že i já a moje potřeby jsou pro mě stejně důležité, jako mi vždycky přišly potřeby ostatních lidí kolem mě. ¨
Uvědomil, jsem si že i můj názor má cenu a že nikdy nebudu k davu čelem, ale zády pokud budu cítit, že by to tak mělo být. Nesnažím se tím říct, že jsem narcis a že kašlu na všechny kolem. Snažím se tím říct, že abych mohl fungovat s ostatními, potřebuji nejdřív fungovat sám se sebou. 




7. Styl, móda a design




     K tomu snad ani nemám co dodat.. Řekl bych jen to, že krom Martina, jsou tyto záležitosti právě to, co z celého srdce miluji, co mě doprovází celý život, co jsou a budou mým celoživotním směrem a nikdy tomu nebude jinak.




Jak jste na tom vy? Je přesně 00.45... Jako písek v přesýpacích hodinách ubíhají dny našich životů, TAK JDE ČAS :-D Znáte to?? :D :-D 

Seznam toho co nemám rád nachystám brzy.. tak pá a nezapomeňte že se blíží Ježíšek, jupíí :) 
TDV, Luke


     

pondělí 9. listopadu 2015

Proválel jsem se ke 3 závěrům!

Aoj, zrovna sedím na posteli obfoukáván teplým vzduchem nechutně drahého přímotopu ( Není můj a majitelé jsou na dovolené - HA ) Vlezla na mě taková ta podzimní nálada. Víte, že byste kvůli elektřině měli toto zařízení vypnout a okna zavřít. Ale když ono je to tak příjemné dýchat čerstvý vzduch a být v teple. Popíjím čaj s mlékem a přikusuji polystyren namočený jen lehce v čokoládě, ať z mojí váhy nejsem ve stresu ještě víc než normálně.

Mám za sebou dva úžasně proválené dny. Jednoduché by bylo napsat, že jsem čerpal energii, ale jsem upřímný a řeknu, že jsem byl prostě lenoch a pořádně jsem si to volno užil s notebookem, se čtením  blogů a červenýma očima.. Jediné za co se můžu opravdu pochválit je to, že jsem vypral a vyžehlil.. (koupil jsem si audioknihu, tak jsem měl možnost)

Za 48 prolenošených hodin jsem zjistil 3 důležité závěry.


1
Je opravdu velmi zajímavé zaměřit se na to jak fungují různé webové stránky a jak neskutečně obrovsky propracovaný může být marketing a působení sloganů, nadpisů a čísel na lidský mozek. Začínám se tímto obrovským soustem jako červík prokousávat a hrozně mě baví zjišťovat a vzpomínat jak lehce se kolikrát nechám ovlivnit. Není to ale něco co bych si vyčítal, ba naopak je úžasné sledovat, jak může lidský mozek někdy úplně blbě pracovat..


2
Nálada se dá zlepšit všelijak.. Nasmál jsem se tak, jako ne za posledních pár měsíců. Totálně mě odrovnaly hlášky jedné blogerky která má velmi ráda hrátky s češtinou a nejsou ji cizí pěkné prasečinky.. (zajímavá kombinace) Není to psáno sprostě, nýbrž peprně a sem tam i hodně otevřeně.
Jednoduše sexisticky a hrozně vtipně.
Zkoušet tady něco repostnout je asi zbytečné, musí se to číst v celku, koukněte sami... 
Jestli se vám ten blog nelíbí, nastává zde nepříjemná situace a to, že jsem prase jenom já.. Nepotěšující okolnost ale asi ani nepřekvapující :D


3
No a nakonec jsem se opět dozvěděl, že pokud se chcete dostat tam, kam chcete a máte své tajné či veřejné plány a vize, tak nestačí sedět na gauči a sledovat dokumenty o tom, jak se jiným sny plní a životy daří... (já jsem po těch dvou prolenošených dnech úplně ukázkový exemplář)

Ale vím, že se musí MAKAT, MAKAT A MAKAT. Když má někdo na něco talent, je to v některých situacích možná polehčující okolnost. Na druhou stranu může být talent i celkem zákeřný, jelikož za vás nic neudělá a jen vás může táhnout zpátky, protože víte, že ho máte a čekáte, až ho někdo objeví.. (fuj to byla hnusná věta :-D)
Lidí, kteří byli objeveni pro jejich talent a nic pro to neudělali, je jako letadel co spadnou.. No i když, jak koukám na poslední zprávy a případy spadlých letadel, je možná lepší napsat, že jich je jak lidí co vyhráli celý jackpot ve Sportce...


Možná proto ležím právě v Anglii, jen několik kilometrů od Londýna a čerpám síly na další pracovní dny :) Sem tam si musím zopakovat proč to dělám a proč jsem tak daleko od všech co mám rád, no ne? Lidi, všechno bude!!! :) Jdu se projít :) papa a dobrý večer všem :)

sobota 7. listopadu 2015

Moje Poprvé, už nejsem anglické pa nic..

První den v nové anglické práci.. oooooooo  booooooože...
Děcka... mám dost... 
ALE? Stálo to za to :) 

Funguje to tady trochu jinak než jsem zvyklý. Ne z důvodu, že by to tady neuměli, ba právě naopak.. Vůbec nejsem zvyklý na procesy, které jsou tady nezbytné.. Jakože třeba.. stalo se vám někdy, že jdete na barvu a přijdete domů nenabarvení? Dobré, že? :-D 

Funguje to tak, že se před každým barvením pořádně prodiskutuje, jaká barva je ta pravá, a udělá se výběr třeba ze tří. Pak se aplikuje vybraná škála barev na prameny klientských vlasů .. Další návštěvu se rozhodne (podle pramenů) jak barva chytla a aplikuje se na celou hlavu :)

 O alergenech obsažených v barvách a jejich vlivu na pokožku zdejších zákazníků, asi raději nebudu ani mluvit. 

Je až neuvěřitelné jak obrovský vliv může mít životní prostředí a životospráva na pokožku, a na tvorbu vlasového vlákna. Můžu s klidným srdcem říct, že 90% mých klientek z Česka měly opravdu velmi kvalitní vlasy, proti tomu, co vídám zde. (myslím na vás ženušky moje :) 



Abych se dostal k prvnímu dni... 
Je mi trochu líto kolegů v salonu, protože nemohli tušit co se nese s Lukášem Ledererem, když někam dorazí..
No, takže jsem ráno otevřel dveře salonu a spadl strop... nedělám si srandu, myslím to smrtelně vážně. Byla tam díra jak po výbuchu.
Kapala z ní voda a jiskry z již nefunkčních kabelů prskaly absolutně všude..už chyběla jen Godzilla.. Konečně vím, jak dělají tyhle filmové efekty.. že mi to dřív nedošlo.. je to tak jednoduché :D


Nee, popravdě praskla trubka s vodou či co. Vytékala na nic moc dřevotřískový strop, a jednoduše to žuchlo.. ještě štěstí že tam zrovna nikdo neseděl.. to by jejich přísné podmínky nanášení barev přemístilo do trochu jiné dimenze :D, 
Při uklízení to začalo prskat trošku víc, až konečně někoho napadlo vypnout elektřinu :D v tu chvíli přišla i majitelka salonu a začala to opravovat s mokrým hadrem v ruce.. já bych holce velmi rád pomohl, protože moje výška je někdy celkem užitečná, akorát s tím přízvukem ji pomalu nerozumím ani HELLO, takže smůla.. můj technický um jsem dneska bohužel nemohl uplatnit.. díky bohu..
Šel jsem o kousek dál a ve chvíli, kdy její malá milá dcerka začala řvát jak na lesy a maminka ji uklidňovala slovy "DON´T PANIC! DON´T PANIC!", jsem se otočil na podpatku a začal uklízet jiná ne životu nebezpečná místa.. 

Všechno dobře dopadlo, moje opravdu super managerka je novou šéfovou a na pohřeb jdeme za týden.. 
NE!! DĚLÁM SI SRANDUUU!! musel jsem to udělat trochu zajímavé!






Pak už šlo všechno hladce.. až na to, že 
za 1)

 nejsem zvyklý, že zde zákaznice používají jiné jednotky míry.
 U nás 1cm - v Anglii 1km
 U nás 2cm - v Anglii (nemůžu najít symbol pro nekonečno)

za 2)

jim nerozumím ani slovo.. ale zase jsem rád, že mám tak důvěryhodný výraz a vypadám jak kdybych rozuměl úplně všechno.

Často používám velmi oblíbenou větu  "Nejsem debil, jen to tak vypadá, protože neumím až tak dobře anglicky" :) a představte si, ono to to funguje a každý je hnedle v řeči pomalejší a taky srozumitelnější.. 
Druhá zákaznice v jednu chvíli sice vypadala tak, že díky jejímu pohledu to zrcadlo před námi praskne a já zkamením stejně tak, jako fungovala Medúza v Souboji Titánů. Nakonec se ale situace uklidnila, všichni její hadi zůstali tam kde měli a já si jen špricnul víc deodorantu než je u mě obvykle zvykem :D což mi připomíná, že musím koupit nový... 
Nakonec ale byli všichni spokojení (to je důležité). Jen v průběhu, sem tam trochu vyděšení :) Manažerka mě ale v podvečer pochválila a to pro mě bylo hlavní. 

Teď končím, valím do sprchy. Mám chuť na salát jaký mi dělává můj bobesh doma, tak mu asi napíšu jak na to :) mějte se krásně.. Brzy zase papa 

TDV, Váš Lucus (tak mě přezdili na facebooku našeho salonu.. ne na dlouho.. ) 

PS.: Jestli se chcete na něco zeptat, stačí jen rozkliknout komentáře dole :) tak dobrou






čtvrtek 5. listopadu 2015

Vylezlo mi básnické střevo

Jak už tedy název naznačuje... složil jsem kousek poezie. Nevím kde se to ve mě bere, rozhodně se v poslední době celkem často ptám sám sebe, jestli jsem opravdu normální. Blbý na tom je, že na to nedostanu racionální odpověď. Ale co už. Rád si hraju a nějak ze sebe tu nadbytečnou energii vyplivnout musím.

Nu inu... tento počin se stal nedávno při cestě z práce, byl zaznamenán na mobil a uložen. (už jsem si obstaral papírový minisešitek.. má to atmo zaznamenávat přebytečné myšlenky na papír)


(bez názvu)

Když  červený trpaslík barví moře rudě,
koukal jsem do hloubi světa,
tam kde kolem červených ovcí visí tmavé pavučiny
a stropy vypadají hloupě.

Nic a nikdo nevybarví všemi barvami to,
co naše okna do duše popíšou jednoduše,
tak jak do černých hlubin ulehám, vím, 
že světlo na konci vždycky bude zářit a mou duši,
duši malou to světlo bude držet na laně,
stem koní taženém. 

upadl trpaslík k dalšímu spánku, 
vidím i to co přes ostrou záři není,
 ten třpyt a lesk kurtizán všech, 
co silou svou se drží a své místo nepustí, 
ani po mé tisíceré smrti. 

Až se probudím a narodím se znova, 
dojdu přes hory, přes doly tam kde stojím dnes, 
a uvidím to, co nikdo nikdy nespatří. 
Vím že dojde na má slova. Ta nikomu nepatří. 



TDV a spěte sladce :) Lukin

středa 21. října 2015

Ochutnejte vůni vzpomínek

Máme přesně 00:04, chroustám oříšky a žhavím klávesnici. Dnes se s vámi podělím o to, co mi přinesl Ježíšek :-) Jupíí!.


Sice jsou Vánoce teprve přede dveřmi, ale proč si je sem tam neudělat i mimo vánoční čas, že.. Třeba jednou do měsíce, kdo na to má celý rok čekat, no ne?! 

Jak už jsem nejednou zmínil - abych si koupil parfém, musí se mi líbit i flakón.  A jak říká můj milý Vlaďoušek "Reklamní strategie a útok médií tě vždycky dostane přesně tam, kde tě tvůrci chtějí mít." Nezbývá než souhlasit. Pěkná reklama u mě opravdu dokáže divy.. (Leginy Julie Roberts teda nemám, ale bylo namále..) 

Tentokrát mě uchvátil Italský výrobce vůní s dlouholetou tradicí (1916) - ACQUA DI PARMA


Má uchvácenost je možná zapříčiněna i tím, že začíná můj velmi oblíbený podzim a při procházkách mezi padajícím listím, si často promítám vzpomínky z dovolených.
Babička mi vždycky říkala, že dovolená neznamená být na nějakém místě v danou chvíli..
Dovolená je o tom, těšit se před odjezdem a vzpomínat po návratu (svatá pravda)




Tentokrát jsem v myšlenkách brouzdal po březích Lago di Garda (možná to je taky trochu tím, že jsem krom italských pobřeží moc dalších neviděl.. když nepočítám Kružberk teda, ale tam se ve vzpomínkách moc neprocházím :-/ inu... času dost.. zatím..)


Rozhodně Acqua di Parma - Bergamotto di Calabria je jasným důkazem, že si i v anglickém prostředí mohu navodit pocit svěží, teplé, voňavé, čisté a stále pulzující atmosféry. Vůně Bergamotto di Calabria je jednou z pěti možností v této kolekci. Všechny vůně jsou unisex, takže záleží jen na náročnosti vašeho nosíčku. 
Já si nechal na rukou rozležet dvě, ke kterým jsem měl největší sympatie a zprvu závod jasně vyhravála vůně s názvem Ginepro di Sardegna, ale po 15 minutách bylo jasné, že s mojim nikdy nepřekvapujícím pižmem to vyhraje Bergamotto.. 

Takže má rada zní - Chceš-li vonět jako dáma, nastříkej, a počkej do druhého rána!










Popis - dřevitá aromatická vůně pro ženy a muže s výraznými citrusovými akordy. Úchvatně propojující citrusové a svěže kořenité stránky s aromatickými, dřevitými a květinovými aspekty, díky dokonalé kombinaci a mistrovskému výběru surovin přináší úchvatný vonný zážitek, který vás okamžitě přenese do nádherné oblasti na jihu Itálie..  (kdo poznal, že jsem to nepsal já? :-D)

Hlava - pravý kalábrijský bergamot a citron
Srdce - zázvor, cedr a květinové tóny 
Základ - benzoin, vetiver a pižmo

Českou cenu mi zjistil strýček Google a to 1624,- což mi přijde krásné za 75ml tohoto voňavého moku.

Pište si seznam, Ježíšek nikdy nespí :-) Takže dobrý večer :-)



Pa, Lukin





středa 14. října 2015

Tento článek není určen pro lidi s citlivějším dávícím reflexem

To vám musím napsat.
Dnešní den byl absolutně hektický a konečně můžu už i snad sdělit světu, že mě potkalo štěstí.
Předevčírem ráno jsem byl zanést svůj dokonale propracovaný životopis do jednoho kadeřnictví, které je velmi blízko místa, kde bydlím. Což by bylo supr, chodit do práce 5 minut. 

Včera mi volali do oddělení kde dělám teď (už snad ne na dlouho) bohužel jsem to ale nemohl vzít
za 1) protože nemůžeme mít telefony u ucha za 2) ptže jsem měl strach, že bych prd rozuměl (asi hlavní důvod)

Čekal jsem tedy na dnešek.. 
Dohromady jsem měl 7 nepřijatých hovorů. Takže se tady nechci chvástat jak jsem dobrý, nebo že jsem na sebe pyšný nebo tak něco.. To už přece všichni víme :-D (špetka ironie -haha Lukášku)

Ráno jsem jim chtěl zavolat, že si s nimi pohovořím. Nevím jak přesně popsat pocit, kdy máte anglicky mluvit do telefonu, když už předem víte, že je to prohraný boj. 
Držel jsem tedy telefon v ruce. Před sebou papír s otázkami, na kterých byly napsané základní odpovědi. No akorát ta kuráž mi chyběla, že?!
Inu položil jsem telefon a řekl si, že se musím projít. 
Nikam jsem nešel a nakonec jsem si řekl, že jsem blbeček a že nadělám. Vzal jsem mobil do ruky pln odhodlání volat, ale bohužel mi palec opět uvízl milimetr nad sklem mobilního aparátu, přesně nad kolečkem znázorňující sluchátko a nešlo se toho displeje ani za boha dotknout.. 
V tu ránu mi začali volat oni. Nakonec jsem tedy sebral všechny síly a vzal to.. 

Rozuměl jsem!! A dokonce jsem i celkem smysluplně odpovídal. Byl to celkem zajímavý hovor, obzvlášť, když jsem o deset minut později stříhal manažerku salonu na jejich křesle :) 
Probírali jsme nezáživné věci jako třeba plat, vzdělávání, soutěže atd :-D

No a zítra se jdu seznamovat a poznávat tajná zákoutí tohoto, pro mě nového,  pracovního místa.. (doufám, že to tak odvážně nepíšu předčasně, ale jestli už díky následujícím řádkům nebudu mít štěstí teď , tak nikdy.)

Odpoledne jsem rychle běžel do školy absolvovat další hodiny anglického jazyka, a nakonec jsem ještě pálil koupit černé věci jakožto pracovní oděv, protože jimi nabídnutou černou dámskou tuniku, se mi opravdu nosit nechce. 


důkaz, že jsem opět mlád a podle blaženého výrazu i spokojen)

Nicméně, když jsem se vrátil domů, šel jsem si ještě zaběhat. Tématem dnešní hodiny angličtiny byl totiž náš "Zdravý život", tak jsem ještě na večer musel uklidnit sám sebe, že přece zdravě žiju. Teda krom toho, že dokážu velmi rychle zacvičit se sáčkem neskutečně dobrých chipsů.. 


(těchto)

No a konečně se dostávám k jádru věci.. 
Myslím, že na světě běhá hodně lidí, ale tohle vážení, se může stát jen Ledererovi. 
Ve chvíli kdy jsem jako laňka předbíhal párek zdatných jinochů (samozřejmě že jsem si na tom já gay dal pěkně záležet, ať jsou mé skoky ladné jako jemný dopad ranní rosy), si jeden z jinochů usmyslel, že to co ho dráždí v krku, tam jednoduše nemá co dělat.
Štěstěna byla jako obvykle někde v dupě, vítr zavál mým směrem a já měl chrchel na bundě..  
Odporné? Ještě nekončíme..  
Jako kde se to v něm vzalo opravdu nechápu.. Ten chlapec asi nepolykal dobrou půlhodinu.. no to byl hnus:-D 
Jakmile jsem se otočil a zeptal se jestli to myslí vážně, začal se mi hrozně omlouvat a hledat ubrousek.. Jenže ubrousek nikde (štěstěna stále v nedohlednu), no a začal to ze mě utírat ---holou--- rukou. Blé..

Když jsem se koukl níže, myslel jsem že má mé poslední jídlo na vestě i on, ale udržel jsem to a začal jsem se šíleně řehtat.. On byl chudák celý rudý a tak jsem mu jen řekl, ať je té lásky a příště ať si dává pozor na jakou stranu fouká vítr.. Plný smíchu jsem popliván pokračoval dál.. 

Chlamal jsem se nahlas ještě dalších deset minut běhu, a každý koho jsem potkal se rozesmál taky.. Kdyby tak věděli, čemu se asi směju, to by je to ale rychle přešlo... ale zase na druhou stranu.. potkali jste někdy uřehtaného běžícího blbečka? no...
Ještě že jsem po cestě nenarazil na mušky, to bych měl hubu jak dalmatin, protože opravdu nešla zavřít. :-D 


(tato dech beroucí fotografie byla pořízena neprodleně po sletu všech děsivých událostí.. bohužel jsem nestihl ani setřít pot abych byl krásnější. :-D) 

Nakonec jsem si uvědomil, že štěstěna na mě nezapomněla. V podstatě mi večer popřála tfuj tfuj a hodně štěstí, tímto milým gestem jinak, než bývá zvykem. Takže dobrý večer!!

Čaos amígos :) 

středa 30. září 2015

Počáteční Happy End

Ok, udělal jsem si seznam plusů a mínusů, proč bych měl dělat kadeřničinu a makeup a ne to co dělám momentálně - prádelna (sice to bylo myšleno dočasně, ale takhle myslet je na prd)

co mi prádelna vzala
- 6 kilo
- 22 nachozených kilometrů denně 
- úsměv 
- možnost učit se anglicky... s poláky sice mluvím anglicky ale...
- myšlenku, že se pouze malé děti baví tím, že naše šukat znamená něco jiného než jejich šukat... 




co mi prádelna dala
- volný prostor o uvažovaní nad životem
- seskupení myšlenek 
- vědomí, že pokud budu mít někdy vlastní hotel, tak se v něm bude prádlo prát ve vlastních pračkách.
- opravdu a bez jakékoliv legrace - obrovský obdiv k lidem, kteří v takovém provozu dokáží pracovat delší dobu! 

____________


Potřeboval jsem prostor sám pro sebe a zkusit si i něco jiného než kadeřničinu. Vždycky mě to hrozně moc bavilo stejně tak, jako i makeup a fotky a všechno kolem tohoto typu práce. 

Za poslední dobu jsem akorát přestal vidět jasnou budoucnost. Zjišt´oval jsem, že to, co chci v životě zažít, zažívám jen prostřednictvím mojich zákaznic před zrcadlem. Lekl jsem se a začal jsem dělat všechno proto, abych nedopadl tak, že bych o věcech, co chci v životě zažít, pouze snil. 

Pro moje zákaznice bych se rozkrájel a udělal bych pro ně všechno. Díky bohu mě potkala úžasná klientela, která mě vcelku inspirovala k tomu, abych od nich odjel. Je to divné to tak říct, ale každý do jednoho skládali v moji hlavě skládanku úspěchu, která nakonec vypadala tak, že jsem jednoduše v ČR zůstat nemohl. A pokud by mi to mělo být líto, tak jen z toho důvodu, že už ty lidi, co jsem vídal každý měsic, nevídám. To nemění nic na faktu, že na ně všechny nemyslím, a že zapomenu na to jak jsme se se všemi pořádně nasmáli a užili si krásné chvilky. Ba naopak!


Za poslení dva dny jsem konečně v hlavě došel k tomu, že je pro mě zbytečné začínat s něčím novým, když vím, že mě to vevnitř stejně vždycky potáhne tam, kde jsem před několika lety začal. Potřeboval jsem impuls a dostal jsem ho.. Moji spolubydlící mě vytočili natolik, že to ve mě bouchlo, ikdyž to byla z globálního hlediska mega banalita.. ale když vám někdo opravdu velmi často připomíná co a jak byste měl dělat, tak ono se to prostě časem naskládá. 



No a dokonale pak moji nasranost, ohledně nevědomí co v budoucnu dělat a mojich debilů spolubydlících, schladil kamarád. Napsal mi na FB v podstatě něco jako, že s debilama se budu vídat denně a není nikde psáno, že je musím trávit. Můžu je jednoduše ignorovat a co se práce týká, tak doslova cituji 

"Každopádně, Lukášku, kdybych uměl česat, stříhat a líčit jako ty, tak bych šel za tím a za ničím jiným. Ve stříhání jsi nejlepší, tak to dělej a vykašli se na nějakou prádelnu."


Popravdě mi to hrozně pomohlo. Nevím jak se to mohlo stát touto větou. Nevím proč zrovna takhle, jelikož mi to denně říkali všichni kolem mě, včetně mojeho Martínka a bábiny a celé mojí rodiny, a na zdi visí hodiny, venku smrdí splodiny a Lukáš dělá kraviny :-D :-D 
No už se tak stalo. Já se prostě nepoučím a musím tvrdohlavě vzdorovat dokud nepřijde něco co moje rohy přibrousí. 

Omlouvám se tedy všem, které jsem neslyšel a Radimovi díky za to, že mi to napsal. 

Mé já se konečně zase probudilo. A ted´ udělám všechno proto, aby o mě bylo zase slyšet :) chci se zlepšovat, jak ve vlasech, tak v makeupu. A chci být jednoho krásného dne tam, kde si lidi řeknou "Ty jo, ten je dobrej! Já mu to přeju, ptže si za tím tvrdě šel.." A já si za tím tvrdě půjdu, jelikož jednou chci dělat to, co mě baví a protože vytvářet něco krásného, nového, jiného jsem prostě já. Takový, jak si to naši neuměli ani představit, když mě tvořili :-D 


moje práce. mapa pro časopis Šperk, fotila Sims, modelka Karin. 

Konec románu o spící Růžence... jdu spát! :-D Takže dobrý večer všem, které to nepřestalo bavit číst a došli až do konce :)

čtvrtek 24. září 2015

Fičák v Thorpe parku

Našel jsem starší koncept z loňska, tak se o něj podělím, přijde mi funny :)



Takže dobrý večer! Dnes napíšu jen velmi krátce o neskutečně skutečném lunaparku jménem Thorpe Park blízko letiště Heathrow.

Netušil jsem jak děsivé může být jít na Haloween do nově postavené atrakce s názvem SAW.




Ačkoliv mi název atrakce mohl napovědět, mému inteligentnímu blonďatému já to nedošlo. Nevadí.

Poté co jsem se málem podělal ve tmě když na mě vybafla okouzlující figurka s hypnotickými líčky jsem myslel, že už nic horšího nepřijde. Paní přede mnou evidentně doufala v to samé.




Jenže omyl, přišlo... málem jsem se nabodl na ostny, spadl do propasti, udusil se dýmem, střemhlav padal z výšky skoro jako z paneláku, řezal zatáčky tak, že jsem nevěděl kde je pravá, levá a vzhůru nohama nad lidmi jsem ještě taky nelítal.
Můj žaludek mě od té doby nenávidí. No a paní přede mnou byla si myslím tak minimálně o dvě kila potu lehčí.. Moc fajn sedět za ní ve směru jízdy. Dál to raději nebudu rozebírat..




Tákže rozuzlení tohoto případu a poučení na konci je takové, že... pokud máte zácpu, vřele doporučuji, pokud jste pod 25 let věku, vřele doporučuji, pokud nad 25 tak na to zapomeňte.. a pokud je vám přesně 25, tak uvažte.. co ale určitě nezapomeňte je buď, sednout si do první řady, nebo si s sebou vezměte ručník.. nikdy nevíte co může přiletět z prvních řad.

BTW já jdu znova, bylo to super :) Papá


Sladké sny s Emily Henderson

Ahoj.. zrovna koukám na jednu super ložnici. Tvořila Emily Henderson, jedna z mých velmi oblíbených designérek.. líbí se mi, že nevidí věci černobíle, má ráda hrany a geometrii. Všechny interiéry jsou vzdušné a na první pohled pro mě absolutně dokonalé.

Na mnoha jejích srdcovkách se dá všimnout, že má oblibu pro zlatou, modrou, bílou, pořádné lofty, plno krámů co dělají domov domovem a taky pořádně mastné ceny všeho co využije.. :D ale jak uvidíte, tak tady už nejde o peníze, ale o požitek..

VSUVKA
Jelikož umím pracovat velmi dobře na počítači a neumím udělat aby se vám obrázky zvětšily samy, tak pokud slabší vidomí z vás nemáte lupu, ještě si to můžete 1) přiblížit co nejblíž k obličeji anebo za 2) vzít si mobil a přizoomovat si to v něm :D hodně štěstí.

No a takto vypadá jedna z ložnic, kterou si vzala do parády 


PŘED


A PO







takhle Emily vypadá

a tady je odkaz na její blog stylebyemilyhenderson.com







středa 23. září 2015

nefalšované domácí ručně vyráběné video


pokud se vám video nezobrazí, máte smůlu :) 

Podzimní povídání přináší přesný popis popletené povahy přelétavého pozdního puberťáka.




V Englandu jsem už skoro pátý měsíc. Konečně už začínám rozumět co po mě lidi chtějí a dokážu si s nimi i sem tam pokecat o tom, jak máme krásnou Prahu nebo říct, že cestu opravdu neznám :-) Dokonce jsem si našel i práci skrz jednu velmi příjemnou slovenskou duši.


Pracuju jako loader a picker v prádelně. Pecka, že?? No já vím.. Ale po třech měsících nic nedělání a sedmi kilech nahoře to je dokonalá zabíračka na přetučněné svalstvo. (kdyby mě teď tak viděli ti, co se mnou ještě před třičtvrtě rokem usilovně cvičili.. to by jim určitě očička z důlků vypadaly a popokutálely by se po zemi tááák daleko, že už by je nikdo nikdy nenašel... zazvonil zvonec a pohádky byl konec... :D
Jak už jsem jednou říkal.. hlady tady člověk určitě neumře :) 

Je to celkem síla koukat se na to, jak musíte začít se vším znovu. Ale pořád si říkám, že za tu budoucnost to stojí. 
Ikdyž pa.rad.ox.. neustále přemýšlím co bych asi tak opravdu chtěl v budoucnu dělat, až se s tou Angličtinou víc skamarádím. Bohužel mám ale v hlavě takový zmatek a chci toho tolik, že to prostě nemůžu za jeden život stihnout... takže je jasné, že se prostě musím narodit znova!

Napadla mě myšlenka, že už asi vím co to je když někdo dospěje -> Když přestanete hledat to čím byste chtěli v životě být a jednoduše se smíříte s tím, že to prostě nevíte :) Tak to vidím já, ale jestli někdy na něco příjdu, tak se velmi rád opravím a tuto větu vymažu.. :) 

TDV, Jukin 

středa 8. července 2015

Pizza s relax příchutí

Pokud si chcete užít trošku pravé Itálie v romantickém duchu, když zrovna nemám na mysli, co se děje u některých doma, tak neváhejte zajet k Lago Di Garda. Pro některé nevýhoda, že chybí moře. Pro některé drobný nedostatek, který dokonale nahradí všechno ostatní.

Nic nedáte za to, pokud chvilku pohledáte na Booking.com. Dá se najít mnoho malých romantických třeba sedmi pokojových hotelů, které jsou vyloženě pro romantické účely jako stvořené :)


U Lago Di Garda už jsme byli vícekrát a pokaždé jsme maximálně spokojeni. Jezdíme většinou za relaxací a pocitem pohody u večerního západu slunce, Aperol spritzem v ruce a dobrým jídlem před sebou.

To znamená žádné tobogány nebo uječená malá stvoření cákající na vše co je napadne, obzvláště na záda... (Ikdyž popravdě sem tam na nějaké narazíte. Je třeba hledat klidnější místa.)

Pokud mohu doporučit co určitě nevynechat na výletu do krajin tohoto pohádkového typu je městečko Sirmione. Malý poloostrov situovaný na jihu jezera. Neuvěřitelně romantické místo které stojí za to vidět, slyšet, ochutnat a cítit!

Pokud máte rádi sightseeing stejně jako já, neváhejte! Jsem ze Sirmione unesen ještě dnes. a to jsem tam byl pouze jeden den.

Itálie je pro mě i Martina velká srdcovka. Nejen kvůli osobním zážitkům ,ale i kvůli kamarádům, které tam máme. Myslím si, že je asi snazší vidět hezčí kus Itálie, pokud máte za kamarády rodáky.Na druhou stranu internet nabízí obrovské možnosti.

Poslední cestu, o které dnes mluvím, jsme si naplánovali s Marťasem sami a bylo to pohádkové stejně jako vždycky.. Je důležité umět hledat, kouknout se co je kde kolem a mít osobu/osoby se kterou vám bude 100% dobře a Itálie už se o zbytek postará sama :-)
Pokud ne, tak vám Benátky budou smrdět, Italové budou nepříjemní, všude bude binec a moře škaredé... Záleží jen na vás, jaká místa chcete vidět.. :)

TDV, Luke


Sirmione 
Páreček v Sirmione

Olivový háj v Sirmione

A dost už se Sirmione


Lago Di Garda - přístav po cestě

LDG z mola :) 







Linda

Konečně v UK!! Poslední měsíce utekly jako blázen. Nejhorší bylo rozloučit se s lidmi mi blízkými. Naštěstí smutnou náladu převážila myšlenka, že nikdo neumírá a že zdokonalovat angličtinu je nutnost.. Takže hurá, dva měsíce finishování v práci, balení věcí a kompletní změna životního stylu je za mnou.

Prvně bych chtěl asi tedy sdělit. Myslel jsem, že když už anglicky něco umím, bude to výhoda. Omyl vážení. Potom, když člověk přijede zde, uplatní svou angličtinu možná tak maximálně na záchodě, jelikož první co vidíte jsou dveře s nápisem, který pochopíte jako jediný. Ale měl bych mluvit spíše za sebe, omlouvám se tedy. Když to ale vezmu zpětně.  Měl jsem vlastně problém i na WC, hledal jsem totiž splachovadlo, ale marně že.. všechno je na dotyk, bohužel ale vždycky úplně jinde, než by člověk čekal.

(Shrnutí - a) Chtěl bych napsat všem maminkám ať apelují své děti, aby se učili, když už nic, tak alespoň anglický jazyk...
b) Chtěl bych napsat všem dětem protivných maminek ať je poslouchají, když už v ničem, tak alespoň ve studiu angličtiny.)

Popojedeme..

Druhá věc.. jídlo je tady vynikající. Nevím, kde jsem přišel na myšlenku, že mi tady nebude chutnat. Opak je pravdou. Žeru jako kdyby měl být zítra konec všeho jídla a nemůžu přestat, ptže všude se najde něco, co se prostě nemůže do zítřka zkazit nebo co je v obchodech za tak výhodnou cenu, že to tam prostě nemůžu nechat... Děsím se chvíle až přijedu domů a nikdo mě nebude moct poznat..

No a do třetice...

Pokud je někdo stydlín, tak tady o jakýkoliv stud do pár dní přijde.. stěny jsou z papíru, domy poloviční než u nás a hlavně ((což se mi teda hodně líbí!!!)) hlavně je tady každému všechno jedno:-) Což beru já osobně jako velký bonus :) Jediný velký průšvih jsou koberce všude kam se podíváte. Pro mou alergii lepší hnojivo nikde na světě asi už nenajdu. Takže si na sebe spolu s alergií začínáme zvykat!! Jsme pomalu nejlepší kámošky. Říkám ji Linda Pinda a ona mě za to odměňuje tunou hlenu :-D  Jsem normální... je to můj blog, ne?

TDV,  Lukin


S Blankou nad vším londýnským děním :)

I s Ryanair vypadá výhled z okna pěkně 

Travní koberce v parcích pro chvilku odpočinku

Dvě hrušky


úterý 17. března 2015

from zero to ?

Londýn už čeká a já netrpělivě po večerech stříhám metr. Začátkem května letím a už dnes přemýšlím nad tím, jaké zázemí si vymyslím. Celé nakupování a shánění nábytku se ponese v duchu co největšího šetření, ať mám co nejdelší prázdniny.I když vím, že Londýn není jedním z nejlevnějších krajů..

Dneska přispěju pár fotkami, které mě na pinterestu inspirovaly.
Jsem unešen nordic věcma. Myslím, že jako jeden z mála stylů, toto dává lidem prostor neutrácet moc a přitom být s interiérem dost cool. Plno věcí se najde v přírodě nebo na půdě. Důležité je dostat nápad a pak ho jen vlastními silami vkusně vytvořit. 


Vždycky jsem si říkal, jak to, že se mi u babi tak příjemně spí. Dnes už to vím - bílé, čisté, Jednoduché 


Plakát, kancelářské sponky a je vymalováno


Malířské kozy bych ukradl z taťkovy garáže a není co řešit..


Krásná ukázka toho, jak nenáročně a stylově vyřešit vnitřní osvětlení.



To je krasne


Mít známé v supermarketu u zeleniny má své výhody. Obzvlášť u budování úložných prostor.


Dlouho jsem uvažoval o tom, jestli tady ten obrázek dám, protože se mi zdá, že je v poslední době přepaletováno, ale v nejhorším případě se dají natřít i na bílo a jako základ pro kvalitní matraci to stačí :) 


Úložné prostory v podobě poličky těsně pod stropem vyplní prázdnou plochu a nahradí úložný prostor.. chce to jen vysoké stropy a dlouhé nohy. 


Fotky na stěně úplně žeru, polaroidy ještě víc. 


Nemáš stolek? Dosuň špalek


Simply clever