Podzimní povídání přináší přesný popis popletené povahy přelétavého pozdního puberťáka.

V Englandu jsem už skoro pátý měsíc. Konečně už začínám rozumět co po mě lidi chtějí a dokážu si s nimi i sem tam pokecat o tom, jak máme krásnou Prahu nebo říct, že cestu opravdu neznám :-) Dokonce jsem si našel i práci skrz jednu velmi příjemnou slovenskou duši.

Pracuju jako loader a picker v prádelně. Pecka, že?? No já vím.. Ale po třech měsících nic nedělání a sedmi kilech nahoře to je dokonalá zabíračka na přetučněné svalstvo. (kdyby mě teď tak viděli ti, co se mnou ještě před třičtvrtě rokem usilovně cvičili.. to by jim určitě očička z důlků vypadaly a popokutálely by se po zemi tááák daleko, že už by je nikdo nikdy nenašel... zazvonil zvonec a pohádky byl konec... :D

Jak už jsem jednou říkal.. hlady tady člověk určitě neumře :) 

Je to celkem síla koukat se na to, jak musíte začít se vším znovu. Ale pořád si říkám, že za tu budoucnost to stojí. 

Ikdyž pa.rad.ox.. neustále přemýšlím co bych asi tak opravdu chtěl v budoucnu dělat, až se s tou Angličtinou víc skamarádím. Bohužel mám ale v hlavě takový zmatek a chci toho tolik, že to prostě nemůžu za jeden život stihnout... takže je jasné, že se prostě musím narodit znova!

Napadla mě myšlenka, že už asi vím co to je když někdo dospěje -> Když přestanete hledat to čím byste chtěli v životě být a jednoduše se smíříte s tím, že to prostě nevíte :) Tak to vidím já, ale jestli někdy na něco příjdu, tak se velmi rád opravím a tuto větu vymažu.. :) 

TDV, Jukin