.

.

úterý 17. března 2015

from zero to ?

Londýn už čeká a já netrpělivě po večerech stříhám metr. Začátkem května letím a už dnes přemýšlím nad tím, jaké zázemí si vymyslím. Celé nakupování a shánění nábytku se ponese v duchu co největšího šetření, ať mám co nejdelší prázdniny.I když vím, že Londýn není jedním z nejlevnějších krajů..

Dneska přispěju pár fotkami, které mě na pinterestu inspirovaly.
Jsem unešen nordic věcma. Myslím, že jako jeden z mála stylů, toto dává lidem prostor neutrácet moc a přitom být s interiérem dost cool. Plno věcí se najde v přírodě nebo na půdě. Důležité je dostat nápad a pak ho jen vlastními silami vkusně vytvořit. 


Vždycky jsem si říkal, jak to, že se mi u babi tak příjemně spí. Dnes už to vím - bílé, čisté, Jednoduché 


Plakát, kancelářské sponky a je vymalováno


Malířské kozy bych ukradl z taťkovy garáže a není co řešit..


Krásná ukázka toho, jak nenáročně a stylově vyřešit vnitřní osvětlení.



To je krasne


Mít známé v supermarketu u zeleniny má své výhody. Obzvlášť u budování úložných prostor.


Dlouho jsem uvažoval o tom, jestli tady ten obrázek dám, protože se mi zdá, že je v poslední době přepaletováno, ale v nejhorším případě se dají natřít i na bílo a jako základ pro kvalitní matraci to stačí :) 


Úložné prostory v podobě poličky těsně pod stropem vyplní prázdnou plochu a nahradí úložný prostor.. chce to jen vysoké stropy a dlouhé nohy. 


Fotky na stěně úplně žeru, polaroidy ještě víc. 


Nemáš stolek? Dosuň špalek


Simply clever 

úterý 10. března 2015

Polníček

Rada pro dnešní den zní: Pokud jdete do restaurace na oběd, vemte si s sebou párátko! Aneb pokud ucítíte na zubu něco, co tam nemá být a nevěnujete tomu pozornost, věřte, že to tam opravdu je. 

Inspirací k článku je tedy polední chvilka dnešního oběda s Karin. 
Začalo to slibně. Šli jsme do Piccola (restaurace v Opavě, kde když jíte, víte, že vám bude chutnat)(tedy vysoký level)(mezi lidmi má tento prostor, pro naše maloměsto, téměř michelinskou hvězdu) Dal jsem si burger z hovězího masa s barbecue omáčkou a listovým salátem s polníčkem. Burger opět nezklamal. Byl vynikající. Bohužel jsem jako obvykle snědl pouze jednu polovinu křupavé housky, abych se uklidnil, že polovina sacharidů není pro mé tělo tak škodlivá, jako houska celá.
Mezi tím jsem se od Karin dozvěděl, co ten polníček vlastně je. Vypadá to jako salát, je to zelené jako salát, chutná to jako salát, ale je to polníček :-D v pohodě.. 
Důležité je vědět, že ho před konzumací musíte dobře omýt, jelikož se do něj, při pěstování, mohou usazovat zrnka písku a můžete si vylámat zuby. Takže hurá!! omývat omývat :) Ďekuji Karin, jsem moudřejší :) 

Abych se vrátil k původní myšlence. Při dojezdu posledního sousta jsem zaregistroval, že do restaurace přišli moji známí. Známí v tom směru, že se známe, ale ne natolik, abychom klábosili víc než půl minuty. Taková ta známost, kdy u rozhovoru čekáte až někdo řekne něco vtipného, společně se tomu ze srdce zasmějete a pak řeknete, že už tedy musíte jít. 

Důležitá informace - rád se lidem na první pohled líbím a dám hodně na to, co mám na sobě a jak vypadám. Proto jsem si před odchodem upravil kalhoty, vyhodil jazyk z nike bot, protřepal hřívu a dal se na odchod s tím, že jsem lev salonu. trošku jsem cítil něco na zubu, ale nezabýval jsem se tím do hloubky. Budu si to šprtat jazykem až venku. Když jsme šli kolem ZNÁMÝCH, příjemně jsem se pousmál úsměvem, který kdysi ve škole zabodoval u mé fyzikářky natolik, že mi při semináři a před celou třídou oznámila, jak krásný mám úsměv a že jsou mé zuby jako perličky. Pozor! Od té doby jsem měl místo čtyřek dvojky...

No a tak jsem se usmál, slušně pozdravil a odešel ven s myšlenkou, proč se tak divně tvářili? Mě nepoznali nebo co??  Ušli jsme dva metry a říkám Karin, jestli nemám něco mezi zuby. (Jako když se někoho zeptáte po šiškách s mákem, jestli tam nějaký mák nemáte a očekáváte že protějšek odvětí, že tam samozřejmě žádný mák není). Karin téměř s brekem vykřikla, ať si ten špenát z toho zubu sundám než mě někdo uvidí a chlamala se dál, jak kdyby viděla Ježíška u tyče.. Báječné!!!!!

Dokážete si představit, jak se mi v hlavě promítaly poslední tři minuty v restauraci?! Perličkovo špenátový úsměv mě rázem přešel. Ode dneška tedy vím, že až zase někdy uvidím na talíři polníček, půjdu se na sebe před odchodem nejdřív usmát na toaletu a až pak na všechny ostatní :) 
Následuje fotka polníčku. Ať víte, jak ten malý zmetek vypadá, ať si ho můžete představit skvostně přilepený na zubu,a ať se můžete chvíle se zeleným úsměvem vyvarovat.  


Slabším povahám se za nechutnosti omlouvám. Takže dobrý večer :) 

sobota 7. března 2015

Březnový sunshine

Procházka s Karčou v black looku. To máme rádi. Už ani nevím odkud všechny ty věci na sebe mám, ale jsou mi převelice pohodlné a dohromady nestály více než 1500,-  i včetně tého koženého křiváka, který mi je trochu větší a čeká na to, až mi dorostou ramena do požadované velikosti. Třeba se někdy dočkáme :-)
No nejvíc byly fotky z polaroidu, který Karin vytáhla z pandořina šuplíku. 


Seznámil jsem se s ním poprvé naživo. Pořád jsem hledal, kde je ta mini tiskárnička. No mohl bych čekat do halelujah a nenašel bych ani za týden. Já inteligentní blondýn konečně rozluštil záhadu polaroidu.. Je tam speciální fotografický papír, kde se to uvnitř nějak stlačí, chemicky to reaguje, a bla bla bla no a pak to vyskočí a fotka je venku - Neskutečné :-D pro více informací se obraťte na strýčka Googla. 
Když tady postupně přidávám fotky, vidím, že jsem středem fotek já a společnou s Karin nemáme ani jednu.. Dedukovat se z toho dá jen jedno - vůbec nejsem narcis.. 









pátek 6. března 2015

Složka model - DELETE

Jelikož jsem už dlouho neřekl nic o modelingu, je na čase uvést věci na pravou míru. Včera jsem dostal poslední mail na který jsem netrpělivě čekal. Poslední dobou jsem měl pocit, že na mě agentura, kde jsem se před rokem ,,přihlásil´´, trošku pozapomíná. Zkusil jsem se proto ozvat Elitce, kde se mělo rozhodnout zda-li mě budou chtít zastupovat nebo ne. Modelingový typ prý jsem, ale typově mě momentálně nechtějí. Z čehož plyne konec s modelingem.
Rok jsem pro modelingovou kariéru dělal všechno co jsem mohl. Mimo můj pracovně nabitý denní program jsem jezdil na castingy, focení, natáčení, dodržoval jídelníček, cvičil téměř denně a chodil včas spát. Měl jsem naplánovanou každou minutu a dal jsem to bez újmy. (Jsem na sebe v tomto směru hrdý.) Smutný jsem jen z toho, že když pro takovou věc nějakou dobu žijete a v jednu chvilku to skončí, je to pocit jakoby Vám ujel vlak. Všechny plány, cíle a vize jsou najednou ta tam a vy máte uvnitř dost prázdno. 


Velké plus modelingu je ale v tom, že jsem se opravdu dobře naučil naslouchat svému tělu a začal sportovat. Z toho mám asi největší radost. Zamiloval jsem si jogging a Trx. Jsem těmito věcmi celkem pohlcen a určitě ještě nějakou dobu budu.

Před rokem, když jsem začínal, jsem si řekl, pokud to do roka a dne nevýjde, vykašlu se na to a budu pokračovat směrem do zahraničí sám. Momentálne je to pro mě Anglie v celé své kráse. Díky bohu jsem měl tento záložní plán dost promyšlený na to, abych ho mohl hned vytáhnout z rukávu. Je třeba natáhnout plachty a vydat se po proudu. Od včerejšího večera začínám řešit den odletu s kamarádem, kterého v Londýně mám a hurá. Změna a další etapa je za dveřmi.


Je jen jeden velký háček a to, že je hodně těžké opustit všechno, co dlouho budujete. Nejen domov, ale i práci, lidi kolem sebe, přátelé, a hlavně milujícího partnera. Nejtěžší je rozhodnutí a ta setina sekundy, kdy v jedné myšlence řeknete ano, všechno tady nechám a jedu, right now, končíme a začínáme. 
Proč to ale nezkusit. Jsme mladí, život je před námi a když je možnost zkoušet cizokrajné chutě, tak jen do toho. Ať nemáme na stará kolena výčitky, že jsme se v mládí neodvážili. 
Hlavní je, že je Země kulatá, nikde žádný konec není a Londýn je jen dvě hoďky cesty. Skype funguje a nikde není psáno, že se vazby musí zpřetrhat. Těším se, takže vzhůru kupředu vstříc novým začátkům :)