Polníček

Rada pro dnešní den zní: Pokud jdete do restaurace na oběd, vemte si s sebou párátko! Aneb pokud ucítíte na zubu něco, co tam nemá být a nevěnujete tomu pozornost, věřte, že to tam opravdu je. 

Inspirací k článku je tedy polední chvilka dnešního oběda s Karin. 
Začalo to slibně. Šli jsme do Piccola (restaurace v Opavě, kde když jíte, víte, že vám bude chutnat)(tedy vysoký level)(mezi lidmi má tento prostor, pro naše maloměsto, téměř michelinskou hvězdu) Dal jsem si burger z hovězího masa s barbecue omáčkou a listovým salátem s polníčkem. Burger opět nezklamal. Byl vynikající. Bohužel jsem jako obvykle snědl pouze jednu polovinu křupavé housky, abych se uklidnil, že polovina sacharidů není pro mé tělo tak škodlivá, jako houska celá.
Mezi tím jsem se od Karin dozvěděl, co ten polníček vlastně je. Vypadá to jako salát, je to zelené jako salát, chutná to jako salát, ale je to polníček :-D v pohodě.. 
Důležité je vědět, že ho před konzumací musíte dobře omýt, jelikož se do něj, při pěstování, mohou usazovat zrnka písku a můžete si vylámat zuby. Takže hurá!! omývat omývat :) Ďekuji Karin, jsem moudřejší :) 

Abych se vrátil k původní myšlence. Při dojezdu posledního sousta jsem zaregistroval, že do restaurace přišli moji známí. Známí v tom směru, že se známe, ale ne natolik, abychom klábosili víc než půl minuty. Taková ta známost, kdy u rozhovoru čekáte až někdo řekne něco vtipného, společně se tomu ze srdce zasmějete a pak řeknete, že už tedy musíte jít. 

Důležitá informace - rád se lidem na první pohled líbím a dám hodně na to, co mám na sobě a jak vypadám. Proto jsem si před odchodem upravil kalhoty, vyhodil jazyk z nike bot, protřepal hřívu a dal se na odchod s tím, že jsem lev salonu. trošku jsem cítil něco na zubu, ale nezabýval jsem se tím do hloubky. Budu si to šprtat jazykem až venku. Když jsme šli kolem ZNÁMÝCH, příjemně jsem se pousmál úsměvem, který kdysi ve škole zabodoval u mé fyzikářky natolik, že mi při semináři a před celou třídou oznámila, jak krásný mám úsměv a že jsou mé zuby jako perličky. Pozor! Od té doby jsem měl místo čtyřek dvojky...

No a tak jsem se usmál, slušně pozdravil a odešel ven s myšlenkou, proč se tak divně tvářili? Mě nepoznali nebo co??  Ušli jsme dva metry a říkám Karin, jestli nemám něco mezi zuby. (Jako když se někoho zeptáte po šiškách s mákem, jestli tam nějaký mák nemáte a očekáváte že protějšek odvětí, že tam samozřejmě žádný mák není). Karin téměř s brekem vykřikla, ať si ten špenát z toho zubu sundám než mě někdo uvidí a chlamala se dál, jak kdyby viděla Ježíška u tyče.. Báječné!!!!!

Dokážete si představit, jak se mi v hlavě promítaly poslední tři minuty v restauraci?! Perličkovo špenátový úsměv mě rázem přešel. Ode dneška tedy vím, že až zase někdy uvidím na talíři polníček, půjdu se na sebe před odchodem nejdřív usmát na toaletu a až pak na všechny ostatní :) 

Následuje fotka polníčku. Ať víte, jak ten malý zmetek vypadá, ať si ho můžete představit skvostně přilepený na zubu,a ať se můžete chvíle se zeleným úsměvem vyvarovat.  

Slabším povahám se za nechutnosti omlouvám. Takže dobrý večer :)