Ok, udělal jsem si seznam plusů a mínusů, proč bych měl dělat kadeřničinu a makeup a ne to co dělám momentálně - prádelna (sice to bylo myšleno dočasně, ale takhle myslet je na prd)
co mi prádelna vzala
- 6 kilo
- 22 nachozených kilometrů denně
- úsměv
- možnost učit se anglicky... s poláky sice mluvím anglicky ale...
- myšlenku, že se pouze malé děti baví tím, že naše šukat znamená něco jiného než jejich šukat...
co mi prádelna dala
- volný prostor o uvažovaní nad životem
- seskupení myšlenek
- vědomí, že pokud budu mít někdy vlastní hotel, tak se v něm bude prádlo prát ve vlastních pračkách.
- opravdu a bez jakékoliv legrace - obrovský obdiv k lidem, kteří v takovém provozu dokáží pracovat delší dobu!
____________
Potřeboval jsem prostor sám pro sebe a zkusit si i něco jiného než kadeřničinu. Vždycky mě to hrozně moc bavilo stejně tak, jako i makeup a fotky a všechno kolem tohoto typu práce.
Za poslední dobu jsem akorát přestal vidět jasnou budoucnost. Zjišt´oval jsem, že to, co chci v životě zažít, zažívám jen prostřednictvím mojich zákaznic před zrcadlem. Lekl jsem se a začal jsem dělat všechno proto, abych nedopadl tak, že bych o věcech, co chci v životě zažít, pouze snil.
Pro moje zákaznice bych se rozkrájel a udělal bych pro ně všechno. Díky bohu mě potkala úžasná klientela, která mě vcelku inspirovala k tomu, abych od nich odjel. Je to divné to tak říct, ale každý do jednoho skládali v moji hlavě skládanku úspěchu, která nakonec vypadala tak, že jsem jednoduše v ČR zůstat nemohl. A pokud by mi to mělo být líto, tak jen z toho důvodu, že už ty lidi, co jsem vídal každý měsic, nevídám. To nemění nic na faktu, že na ně všechny nemyslím, a že zapomenu na to jak jsme se se všemi pořádně nasmáli a užili si krásné chvilky. Ba naopak!
Za poslení dva dny jsem konečně v hlavě došel k tomu, že je pro mě zbytečné začínat s něčím novým, když vím, že mě to vevnitř stejně vždycky potáhne tam, kde jsem před několika lety začal. Potřeboval jsem impuls a dostal jsem ho.. Moji spolubydlící mě vytočili natolik, že to ve mě bouchlo, ikdyž to byla z globálního hlediska mega banalita.. ale když vám někdo opravdu velmi často připomíná co a jak byste měl dělat, tak ono se to prostě časem naskládá.
No a dokonale pak moji nasranost, ohledně nevědomí co v budoucnu dělat a mojich debilů spolubydlících, schladil kamarád. Napsal mi na FB v podstatě něco jako, že s debilama se budu vídat denně a není nikde psáno, že je musím trávit. Můžu je jednoduše ignorovat a co se práce týká, tak doslova cituji
"Každopádně, Lukášku, kdybych uměl česat, stříhat a líčit jako ty, tak bych šel za tím a za ničím jiným. Ve stříhání jsi nejlepší, tak to dělej a vykašli se na nějakou prádelnu."
Popravdě mi to hrozně pomohlo. Nevím jak se to mohlo stát touto větou. Nevím proč zrovna takhle, jelikož mi to denně říkali všichni kolem mě, včetně mojeho Martínka a bábiny a celé mojí rodiny, a na zdi visí hodiny, venku smrdí splodiny a Lukáš dělá kraviny :-D :-D
No už se tak stalo. Já se prostě nepoučím a musím tvrdohlavě vzdorovat dokud nepřijde něco co moje rohy přibrousí.
Omlouvám se tedy všem, které jsem neslyšel a Radimovi díky za to, že mi to napsal.
Mé já se konečně zase probudilo. A ted´ udělám všechno proto, aby o mě bylo zase slyšet :) chci se zlepšovat, jak ve vlasech, tak v makeupu. A chci být jednoho krásného dne tam, kde si lidi řeknou "Ty jo, ten je dobrej! Já mu to přeju, ptže si za tím tvrdě šel.." A já si za tím tvrdě půjdu, jelikož jednou chci dělat to, co mě baví a protože vytvářet něco krásného, nového, jiného jsem prostě já. Takový, jak si to naši neuměli ani představit, když mě tvořili :-D
moje práce. mapa pro časopis Šperk, fotila Sims, modelka Karin.
Konec románu o spící Růžence... jdu spát! :-D Takže dobrý večer všem, které to nepřestalo bavit číst a došli až do konce :)
