.

.

pondělí 23. listopadu 2015

7 věcí, které mi dělají radost.

Takže dobrý večer všem :)

Napadla mě zrovna myšlenka (při mém dech beroucím pěveckém výkonu ve sprše), že bych mohl sepsat krátký seznam věcí nebo poznatků, co mám rád a co mi dělají denně radost. Do příště bych pak mohl sepsat i seznam věcí, co naopak rád nemám. Možná by to někoho mohlo zajímat...Možná by to taky na druhou stranu nemuselo zajímat vůbec nikoho..že. :)  Já si to tady dám, ať můžu porovnat s příštím rokem, jestli se něco změnilo. Jak jste na tom vy?



Seznam věcí, bez kterých si neumím představit život a dělají mi denně radost

1. Lidi kolem mě - Přátele a rodina.






     Jednou mi teta řekla, že rodina je jako strom. Roste pomalu, má pevné kořeny a není tak jednoduché ho utrhnout, když už vzroste. Stojí pevně a pokud rostl bez problémů, nemusí se o něj člověk dál starat a on si dál úspěšně žije vlastním životem 
     Přátelé jsou jako kytky, které nám prostředí kolem stromu dělají mnohem krásnější a příjemnější. Bez toho abychom je přihnojovali a starali se o ně, moc dlouho nevydrží nebo rychle zaplevelí. Tudíž je nutné o ně pečovat a pořádně se o ně starat. 

Já osobně si těchto slov hrozně vážím a vždycky budu dělat všechno proto, aby můj strom zdravě rostl a moje floristická zahrada nikdy nepřestala tak úžasně kvést, jako doposud :)



2. Guma na vlasy od  Got2b

     Jako já vím, že po tom prvním bodu to zní jako celkem průšvih, ale nenadělám nic! Je to jakože asi jediná guma... která mi kdy udělala radost a ještě k tomu tak často.. :-D :-D Mé neposlušné vlasy tato super guma dokáže dostat do beach looku :-D , dokonce až tak, že si všichni myslí, že to není moje a že jsem to pracně koupil v parukářství.. Takže EE..XX je to moje.. a hlavně se ráno nemusím s ničím drbat.. Mitch Bjukenen hadra!!
co? ne? (btw - kdybyste někdo našli tyhle brýle,jsou moje.. nemůžu je nikde najít.. díky)

.. namočím, vmačkám a ono už si to postupně uschne samo.. bez starostí, je to levné a vypadá to dobře..  :D to zní dost divně... no nic, pokračujeme


3. Hudba 



     -Pro ranní rozproudění krve nepotřebuji kafe, ale Arianu.
      (v některých věcech jsem pořád 14ti-letá puberťačka) smiřme se s tím.. :)
     -Pokud chci oddech zapínám Loreem
     -Pokud se si chci zameditovat a věnovat se sám sobě je to většinou hudba typu zen garden 
     -Na běhání zapínám Katy B 
     -Při nostalgii pouštím Lanu Del Rey
     -A pokud depkařím, tak to vždycky jistí Whitney Houston.

     V baráku vždycky všichni ví kde mě najít, většinou je to tam, kde duní stěny.. když nikde nic neduní, většinou nejsem doma, spím, nebo mám sluchátka.. pokud ani jedno z toho, tak stopro nefunguje wifi a já hledám správce sítě :D



4. Happy Endy



     Ano, patřím přesně mezi skupinu lidí, které okouzlila romantika a pěkné konce. Dobře, ne vždy to musí být úplně slaďák. Ať vám ti růžoví nosorožci neskáčou z obrazovky.. Ale pokud film, tak pod podmínkou, že bude končit dobře.
     V posledních době už jsem si několikrát pustil S láskou, Rosie. Je to přesně ten typ filmu, na který se můžu podívat milionkrát a vždycky to s hlavní hrdinkou budu prožívat všechno stejně. Připomíná mi totiž mě.. 

Uvedu jednoduchý příklad - Dostávám mega chuť na palačinky.. s jahodami.. běžím rychle do obchodu. Je těsně před zavíračkou. Jen tak tak jahody stačím koupit. Mám velkou radost!!!  Měli poslední balení!! A ve slevě!!  Aniž by ty jahody byly otlučené, otevřené, nahnilé, plastové, plesnivé nebo ještě zelené. Vracím se domů s úsměvem. Sbíhají se mi sliny.. Chystám mlíko, vajca.. není mouka.. takže tak

Jinak asi nemusím chodit na filmy, kde se vraždí a děj je jenom o zabíjení. Nebaví mě to a nechápu co je na tom tak supr, že se pořád produkují další a další.. Ale každý jsme nějaký, takže budiž.. 



5. Moje bunda




     Už jste si asi mohli všimnout, že tahle zelená bunda je na skoro každé mojí fotce.. Koupil jsem ji asi dva roky zpátky v Zaře jako velmi výhodný kup a od té doby bych ji nevyměnil za nic na světě. Pokud můžu říct o nějakém svém kusu šatníku, že ho mám nejraději, pak je to právě tato věc.
Určitě znáte pocit, když si něco koupíte, máte z toho radost a pak vás to svými vlastnostmi ještě ve vaší radosti utvrdí. Och bože díky. Nikdy ji nevyhodím a vždy ji budu nosit a střežit jako oko v hlavě.. Slibuji a podepisuji vlastní krví.




6. Stav mysli 




     V neposední řadě je to stav mysli nad kterým už dlouho lámu hůl. Zahrnuje i to, že jsem se naučil, nebo možná učím starat o sebe zevnitř i zvenku a že i já a moje potřeby jsou pro mě stejně důležité, jako mi vždycky přišly potřeby ostatních lidí kolem mě. ¨
Uvědomil, jsem si že i můj názor má cenu a že nikdy nebudu k davu čelem, ale zády pokud budu cítit, že by to tak mělo být. Nesnažím se tím říct, že jsem narcis a že kašlu na všechny kolem. Snažím se tím říct, že abych mohl fungovat s ostatními, potřebuji nejdřív fungovat sám se sebou. 




7. Styl, móda a design




     K tomu snad ani nemám co dodat.. Řekl bych jen to, že krom Martina, jsou tyto záležitosti právě to, co z celého srdce miluji, co mě doprovází celý život, co jsou a budou mým celoživotním směrem a nikdy tomu nebude jinak.




Jak jste na tom vy? Je přesně 00.45... Jako písek v přesýpacích hodinách ubíhají dny našich životů, TAK JDE ČAS :-D Znáte to?? :D :-D 

Seznam toho co nemám rád nachystám brzy.. tak pá a nezapomeňte že se blíží Ježíšek, jupíí :) 
TDV, Luke


     

pondělí 9. listopadu 2015

Proválel jsem se ke 3 závěrům!

Aoj, zrovna sedím na posteli obfoukáván teplým vzduchem nechutně drahého přímotopu ( Není můj a majitelé jsou na dovolené - HA ) Vlezla na mě taková ta podzimní nálada. Víte, že byste kvůli elektřině měli toto zařízení vypnout a okna zavřít. Ale když ono je to tak příjemné dýchat čerstvý vzduch a být v teple. Popíjím čaj s mlékem a přikusuji polystyren namočený jen lehce v čokoládě, ať z mojí váhy nejsem ve stresu ještě víc než normálně.

Mám za sebou dva úžasně proválené dny. Jednoduché by bylo napsat, že jsem čerpal energii, ale jsem upřímný a řeknu, že jsem byl prostě lenoch a pořádně jsem si to volno užil s notebookem, se čtením  blogů a červenýma očima.. Jediné za co se můžu opravdu pochválit je to, že jsem vypral a vyžehlil.. (koupil jsem si audioknihu, tak jsem měl možnost)

Za 48 prolenošených hodin jsem zjistil 3 důležité závěry.


1
Je opravdu velmi zajímavé zaměřit se na to jak fungují různé webové stránky a jak neskutečně obrovsky propracovaný může být marketing a působení sloganů, nadpisů a čísel na lidský mozek. Začínám se tímto obrovským soustem jako červík prokousávat a hrozně mě baví zjišťovat a vzpomínat jak lehce se kolikrát nechám ovlivnit. Není to ale něco co bych si vyčítal, ba naopak je úžasné sledovat, jak může lidský mozek někdy úplně blbě pracovat..


2
Nálada se dá zlepšit všelijak.. Nasmál jsem se tak, jako ne za posledních pár měsíců. Totálně mě odrovnaly hlášky jedné blogerky která má velmi ráda hrátky s češtinou a nejsou ji cizí pěkné prasečinky.. (zajímavá kombinace) Není to psáno sprostě, nýbrž peprně a sem tam i hodně otevřeně.
Jednoduše sexisticky a hrozně vtipně.
Zkoušet tady něco repostnout je asi zbytečné, musí se to číst v celku, koukněte sami... 
Jestli se vám ten blog nelíbí, nastává zde nepříjemná situace a to, že jsem prase jenom já.. Nepotěšující okolnost ale asi ani nepřekvapující :D


3
No a nakonec jsem se opět dozvěděl, že pokud se chcete dostat tam, kam chcete a máte své tajné či veřejné plány a vize, tak nestačí sedět na gauči a sledovat dokumenty o tom, jak se jiným sny plní a životy daří... (já jsem po těch dvou prolenošených dnech úplně ukázkový exemplář)

Ale vím, že se musí MAKAT, MAKAT A MAKAT. Když má někdo na něco talent, je to v některých situacích možná polehčující okolnost. Na druhou stranu může být talent i celkem zákeřný, jelikož za vás nic neudělá a jen vás může táhnout zpátky, protože víte, že ho máte a čekáte, až ho někdo objeví.. (fuj to byla hnusná věta :-D)
Lidí, kteří byli objeveni pro jejich talent a nic pro to neudělali, je jako letadel co spadnou.. No i když, jak koukám na poslední zprávy a případy spadlých letadel, je možná lepší napsat, že jich je jak lidí co vyhráli celý jackpot ve Sportce...


Možná proto ležím právě v Anglii, jen několik kilometrů od Londýna a čerpám síly na další pracovní dny :) Sem tam si musím zopakovat proč to dělám a proč jsem tak daleko od všech co mám rád, no ne? Lidi, všechno bude!!! :) Jdu se projít :) papa a dobrý večer všem :)

sobota 7. listopadu 2015

Moje Poprvé, už nejsem anglické pa nic..

První den v nové anglické práci.. oooooooo  booooooože...
Děcka... mám dost... 
ALE? Stálo to za to :) 

Funguje to tady trochu jinak než jsem zvyklý. Ne z důvodu, že by to tady neuměli, ba právě naopak.. Vůbec nejsem zvyklý na procesy, které jsou tady nezbytné.. Jakože třeba.. stalo se vám někdy, že jdete na barvu a přijdete domů nenabarvení? Dobré, že? :-D 

Funguje to tak, že se před každým barvením pořádně prodiskutuje, jaká barva je ta pravá, a udělá se výběr třeba ze tří. Pak se aplikuje vybraná škála barev na prameny klientských vlasů .. Další návštěvu se rozhodne (podle pramenů) jak barva chytla a aplikuje se na celou hlavu :)

 O alergenech obsažených v barvách a jejich vlivu na pokožku zdejších zákazníků, asi raději nebudu ani mluvit. 

Je až neuvěřitelné jak obrovský vliv může mít životní prostředí a životospráva na pokožku, a na tvorbu vlasového vlákna. Můžu s klidným srdcem říct, že 90% mých klientek z Česka měly opravdu velmi kvalitní vlasy, proti tomu, co vídám zde. (myslím na vás ženušky moje :) 



Abych se dostal k prvnímu dni... 
Je mi trochu líto kolegů v salonu, protože nemohli tušit co se nese s Lukášem Ledererem, když někam dorazí..
No, takže jsem ráno otevřel dveře salonu a spadl strop... nedělám si srandu, myslím to smrtelně vážně. Byla tam díra jak po výbuchu.
Kapala z ní voda a jiskry z již nefunkčních kabelů prskaly absolutně všude..už chyběla jen Godzilla.. Konečně vím, jak dělají tyhle filmové efekty.. že mi to dřív nedošlo.. je to tak jednoduché :D


Nee, popravdě praskla trubka s vodou či co. Vytékala na nic moc dřevotřískový strop, a jednoduše to žuchlo.. ještě štěstí že tam zrovna nikdo neseděl.. to by jejich přísné podmínky nanášení barev přemístilo do trochu jiné dimenze :D, 
Při uklízení to začalo prskat trošku víc, až konečně někoho napadlo vypnout elektřinu :D v tu chvíli přišla i majitelka salonu a začala to opravovat s mokrým hadrem v ruce.. já bych holce velmi rád pomohl, protože moje výška je někdy celkem užitečná, akorát s tím přízvukem ji pomalu nerozumím ani HELLO, takže smůla.. můj technický um jsem dneska bohužel nemohl uplatnit.. díky bohu..
Šel jsem o kousek dál a ve chvíli, kdy její malá milá dcerka začala řvát jak na lesy a maminka ji uklidňovala slovy "DON´T PANIC! DON´T PANIC!", jsem se otočil na podpatku a začal uklízet jiná ne životu nebezpečná místa.. 

Všechno dobře dopadlo, moje opravdu super managerka je novou šéfovou a na pohřeb jdeme za týden.. 
NE!! DĚLÁM SI SRANDUUU!! musel jsem to udělat trochu zajímavé!






Pak už šlo všechno hladce.. až na to, že 
za 1)

 nejsem zvyklý, že zde zákaznice používají jiné jednotky míry.
 U nás 1cm - v Anglii 1km
 U nás 2cm - v Anglii (nemůžu najít symbol pro nekonečno)

za 2)

jim nerozumím ani slovo.. ale zase jsem rád, že mám tak důvěryhodný výraz a vypadám jak kdybych rozuměl úplně všechno.

Často používám velmi oblíbenou větu  "Nejsem debil, jen to tak vypadá, protože neumím až tak dobře anglicky" :) a představte si, ono to to funguje a každý je hnedle v řeči pomalejší a taky srozumitelnější.. 
Druhá zákaznice v jednu chvíli sice vypadala tak, že díky jejímu pohledu to zrcadlo před námi praskne a já zkamením stejně tak, jako fungovala Medúza v Souboji Titánů. Nakonec se ale situace uklidnila, všichni její hadi zůstali tam kde měli a já si jen špricnul víc deodorantu než je u mě obvykle zvykem :D což mi připomíná, že musím koupit nový... 
Nakonec ale byli všichni spokojení (to je důležité). Jen v průběhu, sem tam trochu vyděšení :) Manažerka mě ale v podvečer pochválila a to pro mě bylo hlavní. 

Teď končím, valím do sprchy. Mám chuť na salát jaký mi dělává můj bobesh doma, tak mu asi napíšu jak na to :) mějte se krásně.. Brzy zase papa 

TDV, Váš Lucus (tak mě přezdili na facebooku našeho salonu.. ne na dlouho.. ) 

PS.: Jestli se chcete na něco zeptat, stačí jen rozkliknout komentáře dole :) tak dobrou






čtvrtek 5. listopadu 2015

Vylezlo mi básnické střevo

Jak už tedy název naznačuje... složil jsem kousek poezie. Nevím kde se to ve mě bere, rozhodně se v poslední době celkem často ptám sám sebe, jestli jsem opravdu normální. Blbý na tom je, že na to nedostanu racionální odpověď. Ale co už. Rád si hraju a nějak ze sebe tu nadbytečnou energii vyplivnout musím.

Nu inu... tento počin se stal nedávno při cestě z práce, byl zaznamenán na mobil a uložen. (už jsem si obstaral papírový minisešitek.. má to atmo zaznamenávat přebytečné myšlenky na papír)


(bez názvu)

Když  červený trpaslík barví moře rudě,
koukal jsem do hloubi světa,
tam kde kolem červených ovcí visí tmavé pavučiny
a stropy vypadají hloupě.

Nic a nikdo nevybarví všemi barvami to,
co naše okna do duše popíšou jednoduše,
tak jak do černých hlubin ulehám, vím, 
že světlo na konci vždycky bude zářit a mou duši,
duši malou to světlo bude držet na laně,
stem koní taženém. 

upadl trpaslík k dalšímu spánku, 
vidím i to co přes ostrou záři není,
 ten třpyt a lesk kurtizán všech, 
co silou svou se drží a své místo nepustí, 
ani po mé tisíceré smrti. 

Až se probudím a narodím se znova, 
dojdu přes hory, přes doly tam kde stojím dnes, 
a uvidím to, co nikdo nikdy nespatří. 
Vím že dojde na má slova. Ta nikomu nepatří. 



TDV a spěte sladce :) Lukin