.

.

úterý 18. listopadu 2014

Andrewova honička


Konečně mě opět chytla nějaká kniha, kterou jsem opravdu (ne jen před známými) dočetl až dokonce. Dál čtěte pouze ti, kteří se stejně vážně a s nadšením zajímáte o fantasy sféru jako já.
     Jde o HON. Novou knihu Andrewa Fukudy. Doporučuji všem, kteří rádi opouští realitu a s nadšením kotví ve světě chladných a krvežíznivých upírů. Ze začátku jsem si myslel, že jde více o shrnutí Stmívání a Hunger games v jedno sousto, avšak nakonec mě ten miš maš i příjemně překvapil. Jediné co trošku urychlilo proudění krve v mých žilách, bylo to, že jsem měl před odjezdem z Brna a musel jsem číst rychle. Bylo pozdě večer a já věděl, že v autě za jízdy čtení při tmě nepůjde. Cesta z Brna do Opavy trvá asi jen hodinu a půl, bohužel to však může znamenat, že bych při neustálém myšlení na závěr knihy neukousal jen nehty, ale pravděpodobně i články prstů, z čehož bylo jasné, že kniha musí být dočtena ještě před odjezdem. Mé uši neslyšely nic jiného než rychlé otáčení stránek a mé oči nikdy v životě nekmitaly tak rychle, div že jsem nezadřel nerv. Inu jednoduše to skončilo na pokračování tak blbě, že už jsem se nemohl dočkat, kdy v knihkupectví otevřu peněženku a koupím další výtisk. 

Btw. před pár hodinami koupeno a trochu už i přečteno. Tak užívejte jako já.

Žádné komentáře:

Okomentovat