Den první - Nula zažehnána
Byl jsem domluvený, že v pondělí tj. včera, mám být v Praze na casting do Milánské agentury 2morrow models. Přeci jen to byl můj první casting z čehož určitě vyvozujete už i sami, že byly markantní nejen mé přípravy, v podobě každodenního obsáhlého cvičení, ale i nervozita a velká očekávání. Určitě je velmi zajímavé sledovat co se v člověku v průběhu takového castingu děje a o jakých věcech přemýšlí. Na jednu stranu kadeřník, co má zajetý salon a práci, která šlape jako hodinky (ťuk ťuk ťuk), a na stranu druhou trpaslík s dušičkou menší než když jel poprvé sám na školu v přírodě bez maminky. Za vinu tomu dávám především xenofobii, strachu z trapasu a v určitých stádiích i nízkému sebevědomí. Je to celkem síla sledovat ten obrovský kontrast, když si uvědomíte, že začínáte úplně znova a to ani ne od 10 ani ne od 5, ale od 0 mí milí spoluobčané! Ano úplně od nuly..
Jsem celkem rád, že mám přečtených tolik knížek, které psali o tom jak nepřijít o rozum nebo jak se dívat víc do sebe než na okolí, nebo knížky které psali o tom jak si zachovat zdravé sebevědomí. Jsem rád i za své kamarády, kteří mě vždy a všude podporují. Avšak celkem na prd na tom všem je to, že ať už knížky nebo kamarády si člověk nemůže vzít s sebou ve chvílích, kdy se musí spolehnout jen a pouze na své kouzlo osobnosti.
Casting v hotelu Hilton Prague Old Town byl celkem v pohodě. na to jak jsem si myslel, že tam budu dlouho ohřívat půlky, trval casting asi jen 10 minut. Míň než maturita s kterou jsem ho dopředu porovnával.. Čekal jsem v lobby, než přijde někdo z mojí agentury a dá mi další instrukce. Mezi čekáním, jsem si všiml pobíhajícího Itala s vysílačkou, notýskem, krásně zářivými zuby a skupinkou hubených kluků vystylovaných od ponožek až ke sponkám v hlavě. V duchu jsem si říkal, že k nim asi patřím a měl bych se zařadit, ale klid v duši mi napovídal ,,Seď, času dost!" Když už pobíhali sem a tam delší dobu, všiml si Ital i mě a uříceně si vedle mě sedl. Já se pousmál a on se zeptal jestli jsem i já model. Vítězoslavně jsem prohlásil ,,YES" a začal jsem mluvit v ne až tak slavných anglických větách něco o sobě. Pak mě vzal ven před hotel fotit a natáčet před celou Prahou, kde já hrdě pózoval :) zajímavý pocit, když vás jeden fotí a tři sta dalších sleduje :)
Nakonec jsme šli zpět do lobby, kde přišel jeden z mých superžbleptů a to, když mi Ital říkal, že by se rád koukl na mé tělo. Já samozřejmě odvětil no problem, akorát nad námi visel otazník kde, jelikož bylo všude kolem celkem dost srozumnělých lidí, co se dodržování etických zásad týče. Tedy alespoň jsem myslel, že visí nad námi oběma. Bohužel, jak se v zápětí ukázalo, visel otazník jen nad mou blond hlavou.. Vyhrkl jsem tedy ze sebe velmi inteligentní poznámku ,, co takhle jít na záchodky?" No jasně.. úplně běžně se chodí modelové ukazovat lidem z velkých agentur na pánské záchodky Lukáši! Kdybychom byli oba heterosexuálové, tak je to asi v pohodě. Ale to jsme zjevně nebyli ani jeden.. Ach jo... Ital se po mé zajímavé větě lehce pousmál a odvětil, že k tomu mají pronajatý pokoj. Jak nečekané.. Vyjeli jsme tedy do druhého patra pomalým výtahem plným přirozených úsměvů a hurá do pokoje, kde jsem konečně jako David Husselhof odhazoval tričko a hrdě ukazoval mé pracně vydřené buchtičky pod polovičníma prsama, než jaké měl model za mnou :/ chvíli jsem uvažoval jestli je to kluk, nebo holka, já osobně jsem totiž takové prsa na chlapovi ještě nikdy neviděl :) inu, všechno je jednou poprvé :)
A tím casting skončil!! Slavnou větou, co má každý z nás rád - My se Vám ozveme :) Budu tedy doufat..
Takže deset minut za mnou a nová zkušenost taky. Dnes už vím, že castingy na toto téma budou v pohodě a že si můžu s klidem odškrtnout první neznámou :) Už nejsem na nule :) povzbuzující myšlenka :)
Žádné komentáře:
Okomentovat